Tamilští tygři a sinhálští lvi

Článek vyšel v časopisu NOVÝ ORIENT 4/94
Autor: JAROSLAV HOLMAN
Některé části textu mohou být upraveny autorem webu.

Dne 23. července 1983 zabilo tamilské komando na severu Šrí Lanky 13 vládních vojáků. V následných pogromech zahynuly jen v hlavním městě Kolombu stovky Tamilů. Nic nového. Násilné akce teroristických bojůvek se totiž staly prvkem šrílanské reality už v 70. letech. Národnostní řeže mezi většinovými Sinhalci a menšinovými Tamily země zažila v roce 1958 a znovu v roce 1977.

Tentokrát ale vraždění záhy přerostlo v separatistickou válku, která na ostrově Lanka s přídomkem “šrí” – slavný, šťastný, krásný – trvá už bezmála 11 let. Její součástí jsou ofenzívy a protiútoky, guerillové výpady, masakry, pumové útoky “naslepo” i cílené atentáty. Válka vyhnala statisíce lidí z domova a nenechala se zastavit ani masivní indickou intervencí. Zabila nejméně 30 000 lidí, uvádějí se ale i pocty několikrát vyšší. Dnes v ní proti sobě stojí vládní vojsko s 80 000 muži na straně jedné a Tygři osvobození tamilského Ílamu (LTTE) s nejméně 10 000 ozbrojenci obojího pohlaví na straně druhé.

Proč “Tygři”? Tamilové jsou v naprosté většině hinduisté a v jejich mytologii je tygr prostě jen zvíře, neboť na rozdíl od páva, hada, lva, slona, želvy, kance či býka není spojován s žádným hlavním božstvem. Měly jej ale ve znaku tamilské dynastie Čólů, které v jižní Indii vládly na různě velkých územích po více než 15 století a podnikly i několik výprav na Šrí Lanku. Sanskrtské výrazy pro tygra – vjághra nebo šárdúla – lze použít i ve významech „první“ a „nejlepší“. „Tamilští tygři“ v jistém smyslu svému jménu dostáli. Organizačně se ustavili v roce 1972. Řada šrílanských tamilských seskupení je staršího data, některé militantní frakce vznikly později – kupříkladu Lidová osvobozenecká organizace tamilského Ílamu (PLOTE), Ílamská lidová revoluční osvobozenecká fronta (EPRLF) a Ílamská revoluční organizace studentů (EROS). “Tygři” je na svých lovištích všechny pozřeli, potlačili nebo ovládli, případně je vypudili, a nejednou přitom volili metodu fyzické likvidace vůdců.

Šrílanským symbolem je lev – sinha. Země jej má ve znaku i na vlajce. Sinhalci jsou vlastně “lví plémě”. Lev je tu, podobně jako v jiných oblastech svého historického rozšíření, spojován s majestátem, sinha je i “pán” a “vládce”. V říši zvířat si lvi a tygři nevadí a dnes se ve volné přírodě ani nesetkávají. Na Šrí Lance obě tyto šelmy najdeme jen v zoologických zahradách. Sinhalci a Tamilové se zde ale navzájem urputně pobíjejí. Jaké jsou příčiny tohoto konfliktu?

První sinhalští kolonisté přirazili ke šrílanským břehům v 6. století př. n. 1. Připluli ze západní části Indického subkontinentu. Už od 3. století př. n. 1. se museli vyrovnávat s tamilským osídlováním severu a východu země. Obě etnika tedy na Šrí Lance žijí přes dva tisíce let. Během této doby byla tamilská území většinou buď samostatná, nebo tvořila součást větších celků, které na ostrov zasahovaly z pevniny. Dnešní formální celistvost státu je dědictvím po Britech, kteří ostrov sjednotili v roce 1815. Pro historické odůvodnění tamilského separatismu tudíž netřeba chodit daleko.

Historickopolitické odlišnosti však na Šrí Lance nejsou tak silným zdrojem napětí jako odlišnosti kulturní. V sousední Indii se v průběhu 1. tisíciletí n. 1. jako hlavní náboženství prosadil hinduismus, který je tam dnes hlavním kulturním pojítkem. Na Šrí Lance ale Sinhalci povětšinou zůstali buddhisty staršího, théravádového směru. O tom, proč se tak stalo, se lze dlouze přít, vysvětlení ale rozhodně nespočívá v jazykové rozdílnosti mezi indoevropskou sinhalštinou a drávidskou tamilštinou. Sinhalci vnímali trvalou hrozbu ze severu jako tlak jinověrců, jejich elita si pěstovala vědomí kulturní svébytnosti a část mnišské obce – sanghy – dnes dospěla i k buddhistické verzi náboženského fundamentalismu. Dávný postoj hinduistů naopak věrně obráží staroindický epos Rámájana, v němž démon Rávana unesl Rámovi věrnou Sítu do svého sídla na Lanku, za což Ráma spolu s opičím králem Hanumánem ostrov důkladně zpustošil.

V koloniálním období Sinhalci svůj tradičně odbojný vztah k dobyvatelům obrátili proti Evropanům. Zatvrzele jim vzdorovali a po své porážce se k nim stavěli velmi odmítavě. Hrdost jim zůstala, moci a bohatství ubylo. Tamilové si naopak relativně polepšili. Vždy byli vnímavější k vnějším podnětům, bývali dobrými mořeplavci a zůstali schopnými obchodníky. Za Britů si vybudovali dobré pozice v byznysu a obsadili mnohem více míst v administrativě, než by odpovídalo jejich podílu v celkové populaci. K historickopolitickým a kulturním kořenům napětí mezi oběma etniky se tak přidružily faktory sociální a ekonomické. Výbušná směs byla uchystána.

Od roku 1948, kdy Šrí Lanka – tehdy Cejlon – získala nezávislost, se v zemi u moci střídaly dvě hlavní strany: Sjednocená národní strana (UNP) a Šrílanská strana svobody (SLFP). Od roku 1977 vládne UNP. Politické spektrum je tu celkově posunuto doleva. UNP je pracovitější, přebírala moc z rukou Britů. Ve svých počátcích sdružovala Sinhalce i Tamily, snažila se slaďovat jejich zájmy a její umírněné křídlo se o to snaží dodnes. Vždy ale měla i své “jestřáby”, kteří na Šrí Lanku pohlíželi jako na výlučně sinhalský útvar. UNP proto dlouho nechtěla upustit od koncepce unitárního státu. SLFP je levicovější a výrazněji protitamilská. Od svého vzniku počátkem 50. let totiž měla volební základnu prakticky jen mezi Sinhalci a podřizovala tomu svou národnostní politiku.

Vzhledem ke komplikovanosti sinhalsko-tamilských vztahů je otázkou, zda vůbec bylo v silách politiků etnickou časovanou bombu dezaktivovat, a odvrátit tak explozi, která se ve zpětném pohledu někdy jeví jako osudově nevyhnutelná a vymykající se lidské kontrole. Některé kroky ji ale určitě uspíšily. V červnu 1956 byl například přijat jazykový zákon, který tamilštinu vykázal do neveřejné sféry. Vyvolal nepokoje, které se za vlády SLFP do roku 1965 ještě několikrát opakovaly. Dnes Tamilové mají právo jednat s úřady v rodném jazyce, sinhalština i tamilština jsou jazyky “národními”, sinhalština je jazykem “oficiálním”. Náprava však přišla pozdě.

V druhé polovině 60. let Tamilové požadovali regionální autonomii. Tu jim v oné době vládnoucí UNP neposkytla. Dnes jsou někdejší tamilské požadavky pro sinhalskou stranu celkem přijatelné. Kdyby se její postoj změnil včas, dalo by se snad ještě leccos zachránit. Místo toho byla země v roce 1972 přejmenována na Šrílanskou demokratickou socialistickou republiku a SLFP, která zde v první polovině 70. let byla u moci v koalici s trockisty a promoskevskými komunisty, se zaměřila na znárodňování a boj s cizím kapitálem. Její levicová politika etnické vztahy ještě více rozjitřila: soukromý majetek (nezřídka tamilský) přecházel na stát vnímaný jako sinhalský.

V roce 1976, po přeskupeních v tamilském táboře, na scénu vstoupila coby legální strana Tamilská sjednocená osvobozenecká fronta (TULF), která se po volbách o rok později paradoxně stala nejsilnější opoziční frakcí proti vládní UNP. Za svůj cíl označila vytvoření nezávislého Ílamu. To už ale v zemi operovaly teroristické bojůvky odhodlané nespoléhat na demokratické metody. Těžiště tamilské politiky se tu začalo nezadržitelně sunout od parlamentu k samopalu. V roce 1983, kdy poslanci za TULF jakožto hlasatelé separatismu ztratili mocí nového zákona své mandáty, se tento proces dovršil. Po výletu do historie se tak dostáváme zpět k “Tygrům”.

Znakem LTTE je tygří hlava s vyceněnými tesáky, kterou krášlí dva zkřížené samopaly. Šéf “Tygrů”, devětatřicetiletý Vélupilláí Prabhákaran, se občas nechává fotografovat ve společnosti tygřího mláděte či tygří kožešiny. Součástí aranžmá bývá foto V. I. Lenina. Ideologií LTTE je čirý nacionalismus s důrazem na ozbrojenou sílu, účelově doplňovaný revolučními frázemi. K “Tygrům” se chodí od 12-13 let. Chlapci (někdy i dívky) nosí na krku ampuli s kyanidem, která podtrhuje jejich odhodlání položit životy v boji za správnou věc. O svých plánech pro nezávislý Ílám se organizace nešíří, určitě to ale není vize pluralitně demokratická.

Šrí Lanka má dnes asi 18 miliónu obyvatel, kteří se tísní na rozloze necelých 66 000 kilometrů čtverečních. Sinhalci tvoří přes 70 % populace, Tamilové méně než 20 % – je jich řádově tři a čtvrt miliónu. Z toho jeden milión čítají tzv. indičtí Tamilové, jejichž předkové se na ostrov přistěhovali za Britů. Tamilsky mluví i většina z jednoho a čtvrt miliónu šrílanských muslimů – potomků arabských obchodníku. “Indičtí Tamilové” se konfliktu účastní jen okrajově, jelikož povětšinou žijí a pracují na plantážích v centrální části ostrova, na kterou si separatisté nárok nečiní. Nezávislý Ílam má pokrývat dvě ze současných devíti provincií, a to severní a východní. Sídlí v nich nejvýše dva milióny původních šrílanských Tamilů. Patrně nejméně čtvrt miliónu jich na ostrově žije mimo tuto oblast.

Všechna tato čísla jsou odhady opírající se o sčítání obyvatelstva v roce 1981. Mohou být nepřesná, protože válka vyvolala vnitřní i vnější migraci. Několik set tisíc Tamilů ze Šrí Lanky odešlo, a to převážně do jihoindického státu Tamilnádu, kde žije na 50 miliónu jejich etnických soukmenovců. Stali se tam objektem systematické propagandy militantních separatistů v čele s “Tygry”, kteří si v uprchlických táborech bleskově vybudovali sít náborových středisek a mezi běženci z první vlny, vyvolané pogromy, snadno nacházeli nové stoupence. Konflikt tak přesáhl rámec ostrova. Indie už ani nemohla vystupovat v roli pouhého pozorovatele.

Tamilská otázka zatěžovala indicko-šrílanské vztahy už od 40. let. Dlouho ji jitřila hlavně Šrí Lanka, a to svým úsilím o repatriaci “indických Tamilů”. Indie převzala iniciativu až v 70. letech, kdy začala jevit otevřený zájem o etnické problémy svého jižního souseda. Ústřední vláda přitom už tehdy jednala pod nemalým tlakem ze strany tamilnádských politiků. Příliv uprchlíků pak dodal taktizování mezi indickým “centrem” a “státem” nový rozměr. O jeho peripetiích a údajném zapojení indických tajných služeb do hry se můžeme pouze dohadovat, a uveďme si proto jen některá fakta.

Tamilským uprchlíkům se dostalo indické vládní pomoci. Její nemalá část však skončila v rukou separatistických organizací, přičemž “Tygři” ukořistili lví podíl. V polovině 80. let měli v Tamilnádu svá vojenská cvičiště. Exilové zázemí, vzdálené několik hodin rychlé plavby od severu Šrí Lanky, jim umožnilo vybudovat dodnes fungující systém pašování zbraní a udržovat finančně zajímavé kontakty se zahraničními Tamily v jihovýchodní Asii, v Evropě a Americe. Předáci “Tygrů” si tehdy pochvalovali i styky s Organizací pro osvobození Palestiny a Africkým národním kongresem. To vše, pochopitelně, napomohlo růstu vlivu LTTE.

V letech 1984-1986 se za indického prostřednictví konala řada jednání mezi šrílanskou vládou a tamilskými radikály, které tehdy ještě formálně zastupovala TULF. Vláda nakonec souhlasila s autonomií pro Severní provincii, která je téměř čistě tamilská. Byla ale jednoznačně proti zavedení samosprávy ve Východní provincii, kde mají Tamilové většinu jen ve spojení s muslimy. Když se jednalo, armáda zůstávala pasívní. “Tygři” mezitím dozbrojovali a upevňovali si své pozice. Do konce roku 1986 zcela ovládli poloostrov Jaffna i jeho stejnojmenné správní centrum (neutrální anglický název; sinhálsky Jápané, tamilsky Járppánam). Teprve to probudilo vládní vojáky k činu: v květnu a červnu 1987 téměř vyčistili od povstalců Východní provincii a zahájili blokádu severu ostrova, po níž měla následovat ofenzíva.

V této chvíli ale zasáhla Indie, která začala letecky i po moři zásobovat Tamily potravinami, což zdůvodňovala obavou z genocidy. Mezi Indií a Šrí Lankou pak proběhla jednání, která jsou doposud zahalena rouškou tajemství, a již koncem července indický premiér Rádžív Gándhí přiletěl do Kolomba podepsat dohodu o řešení konfliktu. Podle ní měl další vývoj vypadat asi takto: “Indický dozorčí mírový sbor” od sebe oddělí armádu a LTTE. “Tygři” odevzdají zbraně. Indové jim zaručí bezpečnost. Ve Východní provincii se uskuteční referendum o sloučení se severem. Místních voleb se na severu a východě zúčastní všechny tamější politické síly, a demokraticky se pak ustaví vláda autonomní severovýchodní provincie. Šrílanský parlament vše schválí, indičtí vojáci odejdou.

Indičtí vojáci opustili ostrov v březnu 1990. Předtím tam jejich počet dosahoval až 60 000. Úhrnem 1 155 jich na Šrí Lance zahynulo. Celá intervence je dnes všeobecně hodnocena jako fiasko. Její další prodlužování nebylo v Indii vnitropoliticky únosné a nepřála si je ani šrílanská vláda. Indům nevyšel pokus o vývoz demokracie a nevydařila se jim ani role zachránců Tamilů před vyhubením. “Tygři” totiž poměrného klidu v roce 1987 využili k potírání svých tamilských rivalů, aby pak veškerou svou energii obrátili proti indickému sboru, který se tak načas stal jejich úhlavním nepřítelem. Indičtí vojáci sice v tamilských oblastech obsadili města a opěrné body na venkově, jejich neviditelný protivník rozptýlený do zakonspirovaných guerillových skupinek ale náporu odolal.

Po odchodu Indů “Tygři” téměř okamžitě znovu ovládli sever i východ země. Šrílanská armáda sice později obnovila kontrolu nad východní provincií, avšak prakticky celý poloostrov Jaffna i s jeho správním centrem “Tygři” dodnes drží. Odolali už několika ofenzívám. Podle mínění expertů by poloostrov bylo možné dobýt jen s plným nasazením vojenské techniky, a tudíž za cenu početných obětí na životech civilistů. K tomu se šrílanská vláda neodhodlala a pravděpodobně by jí v tom znovu zabránila Indie. Konflikt se tedy zdá být vojensky neřešitelný. Neoficiální jednání s “Tygry” zatím také žádný viditelný výsledek nepřinesla.

Nehledě na válku vykazuje šrílanská ekonomika až šestiprocentní roční přírůstky a západní turisté se nadále jezdí opalovat na pláže na jihu ostrova. Vláda má dost starostí v sinhalské části země (v roce 1989 tam tvrdě potlačila pokus o povstání vedené ultra levicovou Lidovou osvobozeneckou frontou – JVP), a jeví proto snahu líčit celý konflikt jako okrajovou záležitost. “Tygři” však o sobě dávají pravidelně vědět i mimo svůj poloostrov: v listopadu minulého roku kupříkladu přepadli a vydrancovali velkou vojenskou základnu v Púnarinu. Na východě země tamilská komanda se zjevným cílem etnické očisty teritoria masakrují vesničany – většinou Sinhalce, někdy i muslimy. “Tygři” jsou rovněž podezřelí ze zosnování úspěšného atentátu na indického premiéra Gándhího v květnu 1991 a šrílanského prezidenta R. Prémadévy v květnu 1993.

Jaký další vývoj lze očekávat? Šrílanští “Tygři” mají pod kontrolou jisté území s vlastní svérázně fungující ekonomikou. Tamilský Ílam tedy v zárodečné podobě již de facto existuje. V poslední době se na poloostrov Jaffna dokonce začali vracet uprchlíci. V Asii bychom mohli jmenovat hned několik podobných oficiálně žádným státem neuznaných útvarů (např. v Barmě), které se vymykají kontrole ústřední moci a hospodaří si po svém desítky let. Totéž se může přihodit Šrí Lance a nakonec stejně zbudou jen dvě možnosti: Ílam buď bude nebo nebude. První variantě se bude jakákoli šrílanská vláda bránit, přinejmenším už kvůli praktické nemožnosti vytýčit hranice Ílamu bez dalších etnických čistek. Proti bude i Indie, neboť uznání nezávislého tarnilského státu na Šrí Lance by určitě mocně povzbudilo podobné snahy v Tarnilnádu. Druhá možnost spočívá v naději, že se tamilskou otázku na Šrí Lance podaří vyřešit, aniž by se země rozdělila. Časový horizont je ovšem v obou případech zahalen v husté mlze.