Baťův boj o indický trh

„Baťa byl první, který ukázal cestu. Indie, Holandsko se svými koloniemi, Čína, Mandžusko a jiné státy východní jsou novým směrem našeho vývozu. Na západě již těžko najdeme, aspoň dnes, dobré odběratele a proto je snaha říditi celý zahraniční obchod na východ, kde čsl. zboží má možnosti dobře a ještě být odbyto.”
Hlasy jičínsko-příborské 7. 5.1932

Vznik Československé republiky v roce 1918 podstatně změnil podmínky podnikání mnoha výrobců a obchodníků. Lapidárně to vyjádřil Tomáš Baťa, když řekl, že „hranice naší nové říše jsou příliš úzké“. Baťa věděl, o čem mluví. Na území nové republiky se ocitlo téměř 80% veškerého obuvnického průmyslu bývalé rakouskouherské monarchie. Nebyly to jen Baťovy podniky, bylo tu mnoho dalších obuvnických továren se strojní výrobou, nemluvě o početné vrstvě malovýrobců. Přitom část dosavadních odbytišť se při novém uspořádání evropských hranic přeměnila z domácího trhu na zahraniční. Jestliže se měl československý obuvnický průmysl udržet, bylo třeba, aby přibližně čtyři pětiny produkce strojní výroby šly na export.

J. A. Baťa v japonské továrně na obuv společnosti Širaiši kaiša.

Již první poválečná léta ukázala, že to nebude jednoduché. Kurz československé koruny zpevnil, což vedlo ke zdražení vyvážených výrobků. V roce 1922 nastal prudký pokles odbytu československé obuvi v zahraničí (vyjádřeno v korunách z 433 mil. na 129 mil.). Pro samotnou firmu Baťa to byl propad z 64,4 mil. na 15,4 mil. Avšak zatímco celkový pokles pokračoval i v následujícím roce, Baťův export začal mírně stoupat.

Tomáš Baťa nastoupil do boje o zahraniční trhy. Jeho firma nebyla v této oblasti bez zkušeností. Už v roce 1910 se jí prvně podařilo uplatnit výrobky mimo rakousko-uherskou říši, a to na Balkáně, v Německu a dokonce i v zemích Blízkého východu.

Počátkem 20. let založil Tomáš Baťa několik zahraničních společností (v USA, Velké Británii, Nizozemí, Dánsku a Polsku), které měly obchodní poslání. Zajišťovaly odbyt Baťových výrobků prostřednictvím stálých obchodních zástupců, tzv. grosistů, a nákup surovin. V roce 1925 dosáhl vývoz Baťových podniků dvou milionů párů v hodnotě 76,9 mil. Kč, což představovalo téměř polovinu československého vývozu obuvi.

V zahraničí začal Baťa zřizovat síť vlastních prodejen, do nichž dodával obuv cenově odpovídající koupěschopnosti místního obyvatelstva a většinou o něco levnější než zboží konkurence. Export obuvi z Československa narůstal a současně v něm rostl podíl Baťovy firmy. V roce 1928 dosáhla ČSR světového prvenství ve vývozu kožené obuvi, které si s výjimkou roku 1930 udržela až do 2. světové války.

Vývoz však narážel na odpor konkurenčních firem a ochranářskou politiku evropských států. Německo si stěžovalo u Mezinárodního úřadu práce v Ženevě, že Baťa provádí sociální dumping. O poměrech v Baťových továrnách se jednalo na mezinárodních odborářských sjezdech v Paříži (1925) a Londýně (1927). Proti firmě Baťa se organizovaly protestní akce v řadě států. Čím dál víc se ukazovalo, že nová odbytiště je třeba hledat mimo Evropu.

Batanagar. V popředí sídliště indických zaměstnanců, vzadu tovární budovy.

V roce 1925 podnikl Tomáš Baťa obchodní cestu do Indie. Na vlastní oči se přesvědčil, že v Asii chodí miliony bosých nebo velmi špatně obutých lidí. Tady se naskýtal perspektivní trh. Britská Indie spolu se zeměmi jihovýchodní Asie zaujala v úvahách Baťovy firmy významné místo. První kroky však viditelný úspěch nepřinesly. Baťa vyslal v letech 1926 a 1927 do Indie dva organizátory prodeje, ale odbyt zlínské obuvi vázl. Proniknout na indický trh nebylo snadné, a to nejen proto, že silnou pozici tam měli tradiční dovozci, Velká Británie a Spojené státy.

V druhé polovině dvacátých let se vedle nich začali uplatňovat také japonští exportéři. Podle pražských Živnostensko-obchodnických rozhledů z 2. května 1929 činil v roce 1928 celkový objem dovozu obuvi do Indie 1 562 000 párů, přičemž 25 % připadalo na Anglii, 20 % na USA a 17 % na Japonsko. Československý dovoz představoval pouhých 48 858 párů (v roce 1927 36 433 párů). Přitom v roce 1930 export československého zboží do Indie, a to zejména Baťových výrobků, poklesl.

Pražské Národní osvobození k této zprávě z června 1930 dodává: „Obchod čsl. obuvi v Indii nenabyl sice velmi hromadných rozměrů, přesto však pokles odbytu na indických trzích je nepříjemně pociťován.“ Japonský dovoz do Indie naopak v té době nápadně rychle stoupal. Čelit japonské konkurenci, která měla výhodu relativní blízkosti a tím levnější dopravy a levné domácí pracovní síly, nebylo pro Baťu snadné.

Strašidlo japonského exportu obcházelo nejen Zlín, ale i jiná centra evropského obuvnického průmyslu. Japonci přišli na asijské trhy s levnou plátěnou obuví opatřenou gumovou podrážkou, kterou si na rozdíl od drahých kožených bot mohli koupit i méně majetní zákazníci. V Erfurtu vycházející ABC der Schuhfabrikation přineslo 15. prosince 1933 obsáhlý článek o japonském úspěchu s touto obuví. Začátky její výroby klade do roku 1907 a jako hlavní střediska uvádí Tokio a Kóbe. Dosti dlouho to bylo zboží poměrně nízké kvality, k výraznému zlepšení došlo v roce 1922, kdy také stoupla poptávka na vnitřním trhu. Od roku 1925 pak Japonsko začalo obuv vyvážet, především do Číny, Britské Indie a Nizozemské východní Indie, Francouzské Indočíny a v Evropě do Velké Británie. Článek konstatuje, že Japonsko provádí vysloveně dumpingový export.

Časopis Zlín přinesl v 53. čísle roku 1931 údaje o japonském vývozu plátěné obuvi za poslední léta: 1928 – 9 902 360 párů, 1929 – 22 744 516 párů, 1930 – 28 874 780 párů. Nejvíce se vyvezlo do Britské Indie (1930 – 3 120 000 párů) a Číny (1930 – 3 386 000 párů). Na japonskou konkurenci se naráželo i jinde.

List Neue Zürcher Zeitung ze 7. června 1934 přinesl obsáhlou informaci o japonské nabídce vycházkové, pracovní a sportovní obuvi na jihoamerických trzích, kde se japonští výrobci snaží nabízet zboží v kvalitě srovnatelné s ostatními dovozci o 5 % levněji. Umožňuje jim to vládní dotace, která vyrovnává rozdíl v ušlém zisku. Výhody jim poskytují rovněž japonští lodaři.

Zlín v 31. čísle z roku 1934 uvedl, že jisté japonské konsorcium zamýšlí s pomocí argentinského kapitálu vybudovat v Uruguaji větší počet továren, zvláště kožedělných, které by měly být základnou pro japonský obchod s Evropou.

Japonské podnikání bylo ve Zlíně pozorně sledováno. Tomáš Baťa se nevzdával. Hospodářská krize se stala pobídkou k uspíšení jeho záměrů, neboť udržet a perspektivně zvýšit zlínskou výrobu bylo možné jen rozšířením exportu. V závodním tisku vyzval, aby se přihlásili muži, kteří by chtěli jít pracovat do Indie. První skupina čtrnácti mladých baťovců odjela do Kalkaty v roce 1931. Měli za úkol otevřít síť Baťových prodejen, ale zlínské kožené obuvi se v nich prodávalo stále jen několik set párů týdně.

V roce 1932 navštívil Tomáš Baťa Indii znovu. Utvrdil se v tom, co už předtím pochopili Japonci, že na indickém trhu i jinde v jižní a jihovýchodní Asii je třeba nabízet především lehkou plátěnou obuv. Do výsledků Baťovy indické cesty byly v ČSR vkládány značné naděje. V česky i německy vycházejících listech se už v březnu 1932 objevily zprávy, že v pokusných dílnách a modelárnách Baťových závodů skončily zkoušky vzorů určených pro Orient a byla zahájena sériová výroba. Podle sdělení tisku se prozatím vyrábělo sto tisíc párů týdně, ale očekávalo se zvýšení a zlevnění výroby po instalaci nových strojů.

Reorientace exportu nebyla jedinou zásadní změnou, k níž v Baťově firmě v té době došlo. V roce 1931 se podnik přeměnil na akciovou společnost Baťa, a. s., která získala povolení Národní banky volně disponovat devizami. Baťa zároveň založil v zahraničí třináct nových společností, mezi nimiž bylo šest v Asii a Africe (Britská Indie, Nizozemská východní Indie, Singapur, Palestina, Jihoafrická unie a Belgické Kongo).

Při maloobchodním prodeji mimo republiku Baťova firma už od roku 1929 opouštěla systém grosistů. Její obuv se měla napříště prodávat v prodejnách zřizovaných sesterskými společnostmi. Do konce roku 1932 bylo v zahraničí otevřeno 666 prodejen v 37 zemích. Soustředily se v nich dvě třetiny odbytu Baťovy obuvi.

V neposlední řadě došlo k závažné změně personální. 12. července 1932 Tomáš Baťa zahynul při letecké havárii a podniku se v souladu s jeho vůlí ujal jeho nevlastní bratr Jan Antonín Baťa. Následující léta znamenala prudký rozmach zahraniční podnikatelské aktivity Baťova koncernu, která byla provázaná se zlínskou výrobou. Na toto vzájemné propojení se kladl velký důraz, neboť zahraniční podnikání nemělo vést k utlumování, ale naopak ke stimulaci domácí výroby.

Jedním z velkých zahraničních projektů byla výstavba továrny v Indii sesterskou společností Bata Shoe Co. Ltd., Calcutta. Měla se v ní vyrábět lehká plátěná obuv v ceně, která by se v přepočtu na koruny pohybovala kolem 5 Kč za pár. Předpokládalo se, že se tato obuv bude v Indii prodávat v síti vlastních prodejen, v nichž se současně zámožnějším zákazníkům bude nabízet kožená zlínská obuv. Baťa počítal, že při tomto propojení by v roce 1936 mohl prodej dovážené zlínské obuvi dosáhnout půl milionu párů s výhledem na zvýšení až na milion párů ročně v následujících pěti letech.

První provozy Baťovy továrny byly vybudovány v Konnagaru nedaleko Kalkaty. Skupina baťovců ze Zlína pod vedením Jana F. Bartoše sem přivezla lodí Morava, která byla majetkem Baťových podniků, strojní zařízení a půl milionu párů bot. Přistáli 23. února 1933 a 1. května téhož roku vyrobil konnagarský závod prvních tisíc párů plátěné obuvi. Vzhledem k tomu, že jeho kapacita brzy nestačila, byl 28. října 1934 položen základní kámen k dalšímu závodu. Tak vzniklo středisko Baťovy výroby v Indii, které bylo nazváno Batanagar.

Už v roce 1935 se objevily v tisku zprávy, že denní výroba v Batanagaru dosahuje dvaceti tisíc párů a Baťa začíná vytlačovat z indického trhu japonské dovozce. Když byly koncem léta 1936 zveřejněny výsledky dovozu do Indie za rozpočtový rok 1935/36 (tj. do 31. 3. 36), přijal je český i německý tisk v Československu jako velké vítězství Baťovy firmy nad japonskou konkurencí. Ve srovnání s rokem 1934/35, kdy bylo do Britské Indie dovezeno 4,3 mil. párů klesl dovoz na 2,9 mil. párů, přičemž největší pokles zaznamenal japonský export (50 %). Import z Československa naopak vzrostl z 284 tis. na 351 tis. párů (Welthandel 35, Praha 4. 9. 1936). Tento trend pokračoval i v následujících letech.

Baťova obchodní strategie, tj. vytěsnit výrobou plátěné obuvi přímo v Indii japonskou konkurenci a současně upevněním pozic na indickém trhu vytvořit prostor pro dovoz zlínské obuvi, se osvědčovala. V roce 1937/38 dosáhl československý dovoz do Indie 626 445 párů.

V roce 1937 podnikl J. A. Baťa firemním letadlem čtyřměsíční obchodní cestu kolem světa, jíž se dostalo u nás i v zahraničí velké publicity. Byla bilancí dosavadních výsledků a sbíráním zkušeností pro další rozvoj Baťových podniků. Baťa neprováděl pouze inspekci vlastních závodů, ale navštěvoval místní podniky obuvnického průmyslu, aby porovnal technickou a organizační úroveň výroby v různých zemích. V tomto ohledu věnoval velkou pozornost zejména japonským továrnám, kde ho zaujala pružnost podnikové organizace při absenci početného administrativního personálu a vztahy mezi zaměstnavateli a zaměstnanci.

Významnou zastávkou na této cestě byl Batanagar. V té době měla Bata Shoe Co. Ltd., Calcutta tři tisíce pracovníků. Působilo tam sto dvacet Čechoslováků, zatímco se skupina třiceti mladých Indů zaučovala ve Zlíně v Baťově škole práce. Šéfa firmy uvítal jménem indických zaměstnanců Dr. Ahmed slovy: „Nastává doba velkých a důležitých změn a doufejme, že Batanagar dá průmyslové Indii zítřka velký příklad výkonnosti a služby, že vaše přítomnost mezi námi bude vzájemným dobrodiním a že učiníte vše, co bude ve vaší moci, aby byl udržen duch přátelství, který dnes panuje mezi Československem a Indií.“

Baťa odpověděl na uvítací proslov projevem v urdštině, v jehož závěru prohlásil: „Pro vás všechny a ještě i pro vaše děti je a bude tu dost příležitostí k existenci v nejvyšší třídě tvůrců lidského štěstí – ve třídě pracovníků služby veřejnosti.“

Český tisk s uspokojením konstatoval, že Baťa boj s Japonci v Indii definitivně vyhrál. Přitom boj o indický trh byl pouze jednou součástí pronikání Baťova koncernu do mimoevropských oblastí. Jen v samotné jihovýchodní Asií došlo v první polovině 30. let k výraznému nárůstu československého vývozu obuvi do Nizozemské východní Indie a roku 1937 byl v Batávii otevřen Baťův závod. Baťova obuv se uplatnila na trhu ve Francouzské Indočíně a v Britském Malajsku, kde firma roku 1937 rovněž zahájila výrobu ve vlastním závodě.

Článek vyšel v časopisu NOVÝ ORIENT 6/99
Autor: ZDEŇKA VASILJEVOVÁ
Některé části textu mohou být upraveny autorem webu.