Dospívání v tradičních afrických společnostech
V tradiční africké společnosti se lidský život dělí do několika období, která jsou od sebe oddělena různými odlučovacími a přijímacími rituály. Jedním z nejdůležitějších okamžiků v životě jedince je přechod ze společnosti dětí do společnosti dospělých a s tímto přechodem spojené iniciační rituály.
Článek vyšel v časopisu NOVÝ ORIENT 6/99 Autor: JANA JIROUŠKOVÁ Úvodní foto: HDPTCAR (CC BY-SA 2.0) Některé části textu mohou být upraveny autorem webu.
Životní cyklus v tradiční africké společnosti
Život člověka je rozdělen do třech hlavních stádií: narození a dětství, dospělost, stáří a okamžik smrti. Jako následující stádium může být zařazena i existence v říši předků, kteří jsou nedílnou součástí společnosti živých, a nelze tedy na ně v žádném případě zapomenout. Mohou živým napomáhat při rozhodování důležitých věcí, způsobit nebo naopak vyléčit chorobu, varovat je před hrozícím nebezpečím apod. Do říše předků však přechází pouze duchovní část člověka. Tělesná schránka zůstává v pozemském světě. Následující tabulka ukazuje schématické rozdělení lidského života.
V horní části tabulky je znázorněna existence ve světě živých, tedy bytí spojené s tělem. Dolní část je věnována říši předků, kam přichází pouze duše člověka, zatímco tělo zůstává ve světě živých, kde podléhá rozkladu. V říši mrtvých žije duše podobným životem jako na zemi, setkává se s dušemi zemřelých příbuzných. Ponechává si však možnost zasáhnout ve výjimečných případech i do života žijících příslušníků rodiny. Ve světě mrtvých si duše podle představ některých etnik (např. jihoafričtí Zuluové nebo Mahalafiové na ostrově Madagaskar) uchovává vlastnosti, které měl člověk v době svého života, a tak může být i duše nespravedlivá a lakotná.
Jednotlivé etapy lidského života se také odrážejí v uspořádání společnosti podle věkových skupin. Toto rozdělení nemusí být vždy stejné pro muže a pro ženy. U Masajů ve východní Africe jsou ženy a dívky rozčleněny pouze do tří skupin: dívky před obřízkou, třída vdaných žen a třída žen s šedými vlasy. Muži však mají skupin pět: první skupinu tvoří chlapci, druhou kandidáti, pak jsou mladí muži dva roky ve stavu válečníků-noviců, čtvrtou třídu tvoří válečníci do třiceti let a poslední skupinou jsou dospělí.
Všechny důležité etapy lidského života je nutné důrazně odlišit, neboť přechody z jednoho vývojového stádia do druhého nejsou jen soukromou záležitostí jedince či jeho rodiny, ale mají význam pro celou společnost.
Hlavní důraz je v tradičních afrických společnostech kladen na období dospělosti a rodinný život, který je s ním spojen. Největší úcta je prokazována rodinám s vysokým počtem potomků, neboť oni jsou zárukou pokračování rodu a je také velmi pravděpodobné, že všechny děti se jednou provdají a budou mít vlastní početné rodiny a tak bude zajištěna i dostatečná péče o zemřelé předky. Svobodné muže a ženy v tradiční africké společnosti nenajdeme.
Dívka kmene Maro po iniciaci, Čad (kresba J. Jiroušková)
V africké společnosti se lidský život nepočítá na jednotlivé roky, i když je samozřejmě ve skupině důležité, kdo je starší. Afričané vnímají lidský život jako sled biologických a společenských událostí, jaké jsou vlastní většině lidí. V dětství se např. bedlivě sleduje, kdy se dítě začne usmívat, kdy se samo posadí, postaví, začne chodit, a jak se učí mluvit. Podobným postupem lze charakterizovat dospělost a stárnutí. Kdo je starší, ať již o pár let nebo jen o několik dní, je nesmírně důležité a ovlivňuje to veškeré vztahy. Až na občasného příchozího odněkud zdaleka lidé obyčejně znají věkovou kategorii každého, kdo se v jejich okolí vyskytuje. Toto se odráží v některých případech i na osobních jménech. Např. u Kungů se jako projev úcty po dosažení plné dospělosti připojuje ke jménu částice na. Ta se může občas přidat i ke jménu mladší osoby jako uznání velkých úspěchů, ale obvykle se používá při oslovení osoby nad čtyřicet let. Ti, co překročí sedmdesátku, mají u jména výraz da ki, který v překladu znamená tak starý, že je skoro mrtvý.¨
Iniciace
Přechod z období dětství do dospělosti je jedním z nejdůležitějších okamžiků v životě příslušníků tradiční africké společnosti. Tento přechod je spojen s mnoha rituály, které se odlišují u jednotlivých etnik. Vždy se však skládají z následujících částí: období přípravy a izolace, které trvá od jednoho týdne do několika měsíců, obřízka nebo jiný bolestivý zásah na těle inicianta, který mívá často trvalé následky, a období reintegrace.
Obřízka je součástí iniciačních obřadů jak chlapců, tak i dívek. Je prováděna v různém věku a má charakter spíš společenský než fyziologický. U některých společností se provádí v dost značných intervalech, někdy až pětiletých. Obřízka má stejný význam jako tetování, skarifikace nebo stříhání vlasů určitým způsobem. Obřezaný jedinec je vyjímán z jedné společenské skupiny a automaticky je začleňován do nové. Zmrzačení a tedy i obřízka je chápáno jako způsob definitivního odlišení věkové třídy. Např. u Masajů dochází k pubertě okolo dvanáctého roku. Obřízka chlapců se koná mezi dvanácti a šestnácti lety. Záleží to na finanční situaci rodičů, zda mají obnos, který je nutné za obřízku zaplatit. Obvykle se obřízka koná každé čtyři nebo pět let. U jedné skupiny Masajů může chlapec nebo dívka přistoupit k této operaci pouze tehdy, když jeho nebo její otec podnikne obřad zvaný „přeskočení plotu“. Po něm již není označován jako otec toho a toho, ale jako stařec.
Obřad probíhá podle závazných pravidel. Nejdříve se všichni kandidáti sejdou beze zbraní a natřou se bílou hlinkou. Následující dva nebo tři měsíce chodí od jedné vesnice ke druhé. Pak si oholí hlavu a zabijí ovci nebo vola. Následující den každý z nich porazí strom. Další den se vystavují studenému vzduchu a myjí se studenou vodou. Pak dochází k vyvrcholení celého rituálu, léčitel odřízne předkožku a volská kůže s krví se položí na chlapcovo lůžko. Následující čtyři dny zůstávají chlapci v chýši. Pak vyjdou a škádlí dívky a často se oblékají jako ženy, tvář si natřou opět bílou hlinkou, hlavu si ověsí drobnými ptáčky a pštrosími pery. U dívek je průběh poněkud odlišný. Nejdříve je zabit vůl nebo ovce. Samotná obřízka se provádí doma. Po uzdravení jsou dívky obvykle provdány.
Mladá dívka ze Súdánu (kresba J. Jirouškouvá)
Hlavním cílem iniciace je zasvětit mladého člověka do všech oblastí sociálního a rituálního života společnosti a v neposlední řadě jej připravit na jeho budoucí úlohu, kterou převezme ve společnosti dospělých. K tomu má sloužit relativně dlouhá doba přípravy, při níž se adept učí nejen mytologii a obřadní zvyklosti, ale je zasvěcen i do všech oblastí každodenního života dospělých, které mu až do této doby nebyly vysvětleny. Zakončením této přípravy je iniciační slavnost, která se skládá z několika částí.
Např. iniciační slavnost u Pendeů ze severozápadního Zairu se skládá ze tří částí: obřízky, tance masek mbnya a slavností mugonge a kela. Při obřízce chlapců se objevují maskovaní předkové, kterým se říká mingaji. Odchod noviců z rodného domu je doprovázen nářkem matek i ostatních žen. Mnohým pozorovatelům může tato část obřadu připomínat některé pohřební rituály. Zeny opravdu pláčou nad ztrátou někoho, kdo jim byl velmi blízký a kdo se již nikdy nevrátí. V myslích těchto truchlících žen odešli chlapci a dívky, kteří zemřou a vrátí se jako mladí lidé, kteří se znovu narodili. Věří se, že ve stejném těle se vrací nový člověk.
Při iniciačních obřadech je možno se setkat často s obřady, jež imitují smrt a zrod nového života. Proto se také nemůžeme podivovat nad tím, že již zmíněná slavnost mugonge u Pendeů je pohřebním rituálem u sousedních Lundů, kde kromě významu obřadu se mění i hudba. Zatímco u Pendeů jsou tance mugonge plné pohybu, hudba u Lundů je pomalá a plačtivá. Slavnosti mugonge a kela jsou příležitostí, kdy inicianti dostávají tajné jméno. Obě slavnosti jsou jen částečně tajné a některých jejích částí se mohou účastnit dokonce i neiniciovaní.
Slavnost mugonge začíná navečer, kdy se celá vesnice shromáždí na tanečním prostranství a tančí kruhový tanec mizal. Když nastane noc, iniciovaní muži odeženou všechny ženy a děti do jejich chýší. Na okraji tanečního místa je pak zapálen oheň a k němu usednou hudebníci. Muži, kteří jsou již členy sekty, se pomalují podle stupně iniciace, buď po celém těle bílým kaolinem, nebo pouze bílými pruhy. Zde je zřejmé, že tělo má při iniciaci také určitou rozlišovací a informativní funkci. To znamená, že jak je pomalováno nebo jiným způsobem vyzdobeno, je znakem skupiny, do které jedinec patří, a současně touto úpravou těla informuje okolí o tom, jaké obřady již absolvoval.
Iniciační maska ndaka, Kongo (kresba J. Jiroušková)
Slavnost zahajuje jeden z náčelníků tím, že sekerou udeří do země, aby zavolal duše zemřelých předků. V levé ruce drží kohouta, kterému škube peří a hází je do vzduchu. Za ticha začne zpívat dlouhou píseň, která připomíná kmenové zakladatele, původní činy a myšlenky před- ků. Hlavním tématem jeho zpěvu je opozice světla a tmy, symbolů života a smrti. Kandidáti iniciace nejsou pomalováni kaolinem, neboť jsou považováni za nositele tmy. Na konec písně se ozývá ze tmy houkání, které má symbolizovat odpověď předků. Náhle se objeví dvě řady nahých, bíle natřených tanečníků, kteří se blíží žabími skoky. Když se objeví na prosvětleném místě, zastaví se na všech čtyřech a kývají svými obrovskými čelenkami ze strany na stranu. Sednou si do řady tváří k ohni a začnou se vsedě pohybovat. Potom se zvednou a začnou předvádět let supa. Rada se rozpadne a bíle pomalovaní muži srážejí kandidáty na zem. Najednou všichni zmizí ve tmě. Po chvíli oddychu začíná představení znovu. Když se přiblíží svítání, objeví se bíle pomalovaní muži na chůdách. Jejich vystoupením končí noc zkoušek. Adepti jsou odvedeni do speciální ohrady, kde je čeká závěrečné složení přísahy. Na znamení iniciace se jim vyřízne jizva ve tvaru kříže. Při příchodu do vesnice si ještě každý zapíchne do vlasů červené péro ptáka tarako na důkaz toho, že ve zkoušce uspěl. Tím však přijetí do společnosti mugonge nekončí. V následujících dnech se mladíci učí tajným výrazům společnosti a významu jejich obřadů.
Iniciace dívek bývá spojena s první menstruací, i když to není obecně platným pravidlem. Jakmile dívka zpozoruje první známky menstruace, která se dostavuje mezi desátým a dvanáctým rokem, musí o tom informovat ostatní a je pak po dobu jejího trvání uzavřena ve speciální chýši, kde je schována před zraky mužů. I v pozdějším životě jsou menstruující ženy považovány za nečisté a některé činnosti smějí vykonávat jen velmi mladé dívky nebo staré ženy. Menstruující žena nesmí např. připravovat jídlo nebo je někomu podávat.
U Pygmejů je tradiční dívčí iniciace nazývána elima. Dívky, u kterých se objeví první menstruace, odejdou do chýše, jež byla postavena speciálně pro tento účel, a stráví tam ve společnosti svých přítelkyň celý měsíc. Do vesnice v tomto čase přijde stařena, která ihned po svém příchodu navštíví chýši dívek a učí je různým písním. Večer starší muži obklopí manžela stařeny a začnou zpívat, zatímco mladíci tančí opodál. Pak z iniciační chýše vystoupí dívky a vytvoří kolem mužů vlastní kolo. Chvíli tančí a pak se vrátí do chýše. Muži pokračují v tanci s oštěpy v rukou. Mladíci asi hodinu vytrubují a vydávají lovecké výkřiky. Pak zmizí v lese. Druhý den opět dívky přijdou tančit k ohni. Jsou pomalovány cernuu m«ivuu z piodfi kangay, kterou se potírají nevěsty. Najednou ve svém tanci přestanou a udělají si proti ohni mužů svůj vlastní. Muži začnou zpívat tajné písně. V této době zpívají tyto písně i ženy, kterým je to jindy zakázáno. Po dobu přípravy se dívky v chýši učí zpěvy, které jsou určeny pouze dospělým, a večer je zpívají za asistence matek a starších žen u ohně.
Po měsíci nastává den, kdy definitivně opustí svoji chýši. Pro tento okamžik je ženami přinesen oheň až k chýši iniciantek. Sednou si kolem něho a připravují slavnostní pokrm. Muži sedí každý před svým obydlím a Čekají. Dívky vyjdou ven. Jejich těla jsou zdobena bílými tečkami z kašovitého jílu. Tato kresba je vytvářena i několik hodin. Každá dívka si zvolí svůj vlastní styl. Nejprve vyjdou z chýše mladší družky a pak iniciantky. Začnou zpívat a ženy se k nim přidají. Tento den smějí dívky poprvé zpívat jako dospělé ženy. Závěrečná slavnost je zcela odlišná od předcházejících večerů. Na rozdíl od nich je závěrečný tanec poněkud ostýchavý. Slavnosti se také účastní všechny ženské pří’ buzné iniciantek, které chtějí přivítat mezi ženami své příbuzné.
U Kungů se odlišuje iniciační obřad dívek a chlapců v tom, že obřad dívek je v podstatě veřejný, ale chlapecký probíhá v naprosté tajnosti. Již předem je dívka poučena, že jakmile poprvé zpozoruje krev, má zůstat sedět, zakryt se, s nikým nemluvit a nehýbat se. Ženy, ktere ji najdou, toto počínání snadno pochopí a odnesou ji do vesnice. Tam ji okrášlí, ověší ozdobami, natřou olejem a odvedou do chýše postavené pro tento obřad. Je to slavnostní příležitost pro všechny účastníky kromě dívky samé. Zatímco ženy venku tančí a zpívají s vyzývavým předváděním ženskosti, ba některé si dokonce obnažují zadek, ona leží uvnitř, hlavu má zakrytou a jí a mluví co nejméně. Muži nemají její obličej spatřit, neboť pohled na menstruující dívku by je mohl připravit o štěstí při lovu. Během obřadu sedí muži poněkud stranou, bedlivě pozorují, co ženy dělají a doprovázejí jejich činnost spoustou poznámek. Obřad trvá tři nebo čtyři dny a končí tehdy, když skončí menstruační krvácení. Zeny pak dívku omyjí, natřou bylinkami a vyvedou ji z chýše. Má se však nadále chovat uzavřeně a umírněně, dokud ji neskončí druhá menstruace, doprovázená druhým menstruačním tancem.
U kungských chlapců probíhá iniciační obřad několik týdnů mezi patnáctým a dvacátým rokem věku. Během tohoto rituálu zakoušejí mladíci hlad, zimu, žízeň a únavu z nepřetržitého tancování a častých loveckých výprav. Iniciace trvá přibližně šest týdnů a je považována za posvátný čas, kdy se rituální znalosti mužských společností předávají z jedné generace na druhou. Součástí iniciace je také ulovení prvního samce a samice, které se oslavuje dvěma samostatnými obřady. Mladý muž je ozdoben drobným rituálním tetováním a dalšími menšími řezy, aby se mu symbolicky zajistila síla a úspěšná budoucnost jako lovce. Tím se z něho stává také adept na ženění.
Rozdíl mezi iniciačními obřady kungských dívek a chlapců však nespočívá jen v délce jeho trvání. Dívky nejsou tetovány a není od nich vyžadována téměř žádná fyzická námaha.
Rozdíly v iniciaci dívek a chlapců jsou patrné také u Akanů. Pro dívky jsou rituály velice slavnostní. Když dívka dosáhne věku patnácti let, je matkou bedlivě sledována. V den, kdy matka zpozoruje u dcery první známky menstruace, spěchá co nejrychleji tuto zprávu oznámit první manželce panovníka. Tam prosí o to, aby jí bylo dovoleno zprávu rozšířit do každého domu ve vesnici. Pak matka obejde třikrát vesnici: ráno, v poledne a večer a oznamuje, že její dcera se účastní iniciačních rituálů. V tuto dobu je dívka skryta v paláci a je zasvěcována do všech oblastí vědění, které by měla podle Ašantů ovládat budoucí manželka a matka. Když je celá vesnice obeznámena s touto zprávou, je dívka připravena ke koupeli v řece. Koupel proběhne velmi brzy ráno mezi pátou a šestou hodinou. Před rituálem je dívka zcela ostříhána. Pak se pomodlí uprostřed řeky. Tam se třikrát ponoří. Jeden člen z jejího doprovodu při tom pronáší následující slova: „Smýváme z tebe tvé dětství, zanechej vztahy ke svému dětství na dně řeky. Vrať se jako žena.“ Jakmile dívka vyjde z řeky, jsou do vody vhozeny její vlasy na znak toho, že období dětství pro ni opravdu skončilo a stává se mladou ženou. Dostane nový oděv. Následující den přijdou kněžky a modlí se za ni. Prosí o dlouhý život a mnoho dětí. Požehnáním jsou dvojčata. Neplodnost je v této společnosti chápána jako prokletí.
Následující den jsou k dívce pozvány starší ženy, které jí mají vysvětlit všechny činnosti, jež bude jako dobrá manželka a matka muset ovládat. Zasvěcují ji do tajů sexuálního života, vysvětlují jí okolnosti porodu, kuchařské umění, praní, péči o dítě i to, jak má hovořit s manželem a ostatními ženami. V krátkosti ji učí, jak se stát dobrou manželkou. Pak přijde vyvrcholení celého obřadu. Dívka musí vypít tři vejce, která jsou symbolem plodnosti. Následující sedmý den je jen zpola oblečena a přijímá dárky od rodičů příbuzných a přátel. Poloviční odění značí, že její proměna v mladou ženu není ještě dokončena. Osmý den je oblečena jako ostatní dospělé ženy a její matka a sestry obcházejí vesnici a všem děkují za dary a modlitby. Od té chvíle je dívka považována za mladou ženu a muži se mohou ucházet o její ruku.
Iniciační obřady chlapců jsou mnohem kratší a méně slavnostní. Ve věku čtrnácti let se chlapci shromažďují a odcházejí na pole, aby vykopali alespoň padesát kořenů jamů. Pokud se to chlapci nepodaří, není ještě dostatečně schopný postarat se o rodinu. Druhý den chlapci šplhají po provazu a třetí den jsou všichni chlapci shromážděni u ohně. Pod dozorem dospělého silného muže skáčí přes oheň. Když se mladíkovi podaří splnit alespoň dvě z uvedených podmínek, stává se mladým mužem.
Období dospívání je spojeno s učením. Jedinec se v tomto období seznámí se vším, co bude od něho jako od člena společnosti dospělých očekáváno. Dívky se naučí všechny činnosti manželek a matek od starších žen a chlapci se seznámí s budoucí rolí manželů a otců.