Pančhenlama vs. pančhenlama

Článek vyšel v časopisu NOVÝ ORIENT 5/96 
Autor: JOSEF KOLMAŠ
Některé části textu mohou být upraveny autorem webu.

Před sedmi lety, v souvislosti s úmrtím 10. tibetského pančhenlamy Čhokji Gjalcchäna (1938-1989), se psalo v Novém Orientu (roč. 44, 1989, čís. 6, str. 177): „Celý svět bude teď napjatě očekávat, jak tomu bude s jeho nástupcem: bude se při hledání nového převtělence postupovat tradičním způsobem, anebo se přikročí k nějaké nové praxi? Bude systém pančhenlamů v podmínkách moderní doby vůbec zachován? A jaké stanovisko k celé věci zaujme lidová Čína, jejíž administrativní součástí Tibet je? Všechno otázky, na které nám teprve budoucnost dá odpověď.“

Gendün Čhökji Ňima (nar. 24.3.1989), dalajlamův vyvolenec na místo pančhenlamy.

Gendün Čhökji Ňima (nar. 24.3.1989), dalajlamův vyvolenec na místo pančhenlamy.

Na všechny tyto otázky nám daly odpověď události na vnitrotibetské scéně roku 1995. A jak už tomu ani jinak v této duchovně rozpolcené zemi, jejíž nejvyšší náboženský představitel dalajlama se od konce 50. let nachází v indickém exilu, nemohlo být, události kolem nového pančhenlamy vyústily ve dva zcela protichůdná řešení. Pokusme se seřadit relevantní fakta z průběhu posledních několika let v chronologickém pořadí, a to jak v podání a interpretaci 14. dalajlamy v Indii, tak v podání a výkladu čínsko-tibetské strany v Tibetské autonomní oblasti ČLR.

Reinkarnace

Úvodem však několik vysvětlujících slov o buddhistickém fenoménu reinkarnace, tj. převtělování do nové bytosti, který právě v této souvislosti vystupuje výrazně do popředí. Ač se tento jev může mnohým u nás jevit iracionálním, v prostředí a v chápání tibetských buddhistů jde o věc svrchovaně reálnou s celou řadou konkrétních a praktických dopadů.

Původní význam tibetského buddhistického termínu tulku, „zázračně transformované tělo“ (sanskrtsky nirmánakája), se vztahuje sice v užším slova smyslu k „vyzařujícímu tělu“ Buddhovu, avšak v obecné rovině je používán i na buddhistická božstva nižšího řádu, jako jsou např. bódhisattvové, arhati, světci, případně na některé lidské bytosti, které získaly duchovní schopnost převtělování podle vlastní vůle a přání pokračovat v novém převtělení v prokazování služby ostatním živoucím bytostem. V tom je základní rozdíl mezi reinkarnováním těchto “vznešených” bytostí a rutinním přerozováním všech ostatních živých tvorů.

Tradice mahájánového buddhismu předpokládá, že bódhisattvům nepřísluší nečinně spočívat v nerušeném stavu osobního vysvobození, nýbrž mají se opakovaně zjevovat na světě k duchovní pomoci ostatním bytostem. Doba a místo jejich znovuobjevení jsou dány vírou a karmou jejich žáků a uctívačů. V tomto věroučném kontextu se tradice reinkarnování vysokých lamů dostala i do Tibetu, kde v pozdějších letech doznala značného rozšíření.

Když se u dalajlamy, pančhenlamy či některého jiného vysoce postaveného lamy-učitele začnou projevovat známky jeho blížícího se odchodu ze světa, žádají ho jeho žáci a stoupenci, aby se reinkarnoval a pokračoval tak v ušlechtilém díle hlásání dharmy a napomáhání živým tvorům k vysvobození. Spatřuje-li umírající lama prospěch v tom, převtělit se v daném či určitém místě, přistoupí na jejich prosby. Po jeho skonu pak následuje vyhledávání chlapečků odpovídajícího věku, jakožto eventuálních převtělenců a poté, co kandidát projde řadou tradičních zkoušek, je formálně uznán za tulkua-převtělence zesnulého lamy.

Procedura vlastního vyhledávání, prověřování atd. nového převtělence až po jeho formální uznání je značně složitá, než abychom o ní zde mohli zevrubně pojednat. Odkazuji proto zájemce na příslušné pasáže výpovědí samotného dalajlamy o této otázce v jeho autobiografii Svoboda v exilu (nakl. Práh, Praha 1992, str. 198 ad.), resp. v knize jeho rozhovorů s francouzským spisovatelem Jean-Claude Carrierem, Síla buddhismu (nakl. Mladá fronta, Praha 1996, str. 163 ad.).

Gjalcchän Norbu (nar. 13.2.1990), Čínou uznaný 11. tibetský pančhenlama.

Gjalcchän Norbu (nar. 13.2.1990), Čínou uznaný 11. tibetský pančhenlama.

Tradice vytváření posloupnosti převtělenců se datuje od dob 2. karmapy (nejvyšší představený sekty Karma-kagjü) Karma Pakšiho (1206-1283). Ten byl prohlášen za převtělence zakladatele této sekty Düsum Khjenpy (1110-1193). Později se tato praxe rozšířila i mezi ostatními významnějšími sektami tibetského buddhismu. V sektě Gelugpě, historicky nejmladší, avšak dnes nejrozšířenější škole tibetského buddhismu, začala tato tradice s 2. dalajlamou Gendündubem (1391-1475), blízkým spolupracovníkem zakladatele této sekty Congkhapy (1357-1419). Gendündub stál také u počátků kláštera Tašilhünpo (1447), pozdějšího sídla tibetských pančhenlamů.

Dnes rozšířená praxe vyhledávání a uznávání reinkarnací učených a zkušených lamů, jako opatů některých předních klášterů apod., je pozdějšího data a zejména za mandžuských vládců Číny v 18. a 19. století nabyla téměř masového charakteru. K roku 1959 bylo v celém Tibetu odhadem na deset tisíc tulkuů.

Tradiční náboženskou proceduru, spojenou s dalajlamovým uznáním vytipovaného uchazeče na místo pančhenlamy, nelze podle přesvědčení tibetských buddhistů nahradit žádnou světskou mocí. V tomto smyslu vyznívá i dalajlamovo prohlášení, učiněné 29. listopadu 1995 v Dharamsale: „Vyhledání a uznání pančhenlamovy inkarnace je záležitost povýtce náboženská. Provedení přísluší tradičně dalajlamovi, jehož rozhodnutí v tomto směru je konečné.“

Třeba rovněž alespoň ve stručnosti objasnit vztah mezi dalajlamou a pančhenlamou, jak je chápán tibetskou náboženskou tradicí. Poprvé byl titul pančhen rinpočhe (dosl. „ctihodný veleučenec“), spojený s charakterem převtělence, udělen tašilhünpskému opatovi Lozang Čhökji Gjalcchänovi (1567-1662) a udělil mu ho v roce 1645 jeho bývalý žák, pátý dalajlama (1617-1682) v ocenění jeho duchovních kvalit. Ten také prohlásil pančhenlamu za mystického převtělence buddhy Amitábhy, zatímco on sám představoval Amitábhova „duchovního syna“ bódhisattvu Avalókitéšvaru. V očích tibetských puristů stojí tedy v Tašilhünpu přebývající pančhenlamové v ohledu duchovním výše, nežli ve Lhase sídlící dalajlamové.

Dalajlamova volba

Ve vyhledávací skupině, zformované dalajlamou v březnu 1994, která mu na dálku připravovala podklady pro rozhodnutí o uchazeči na úřad pančhenlamy, byl také tehdejší úřadující opat kláštera Tašilhünpo Čhadel Rinpočhe. Ten byl zároveň členem vlastní tibetsko-čínské vyhledávací skupiny, ustavené již v roce 1989 vyvíjející činnost paralelně s vyhledávací skupinou dalajlamovou (viz níže). Právě Čhadel Rinpočhe měl dalajlamovi poskytnout některé utajované skutečnosti z dosavadního průběhu vyhledávání prováděného tibetsko-čínskou skupinou. Na základě takto získaných informací dalajlama potom 14. května 1995 uznal za jediného a pravého převtělence zesnulého 10. pančhenlamy šestiletého chlapce jménem Gendün Čhökji Ňima, narozeného 24. března 1989 (nebo, podle opravené verze jeho rodičů, koncem dubna téhož roku) v osadě Lhari v severotibetském kraji Nagčhu.

Čína zaujala k této „ukvapené“ volbě jednoznačně negativní stanovisko. Byla, jak čínský mluvčí prohlásil, uskutečněna „proti historickým zvyklostem, v rozporu s vůlí 10. pančhenlamy a s opomenutím vedoucí úlohy ústředí.” Kromě toho podle názoru čínské vlády měla být konečná volba pančhenlamy provedena losováním ze zlaté urny, jak to vyžadovala historická tradice.

K tomu je třeba říci, že systém losování dalajlamovských, respektive pančhenlamovských kandidátů byl zaveden v roce 1792, kdy k tomu účelu mandžuský císař Čchien-lung také daroval speciální zlatou urnu. Destičky ze slonoviny se jmény kandidátů z ní jídelními tyčinkami vyjímal císařský místodržící ve Lhase (amban). Takto se dosud losovalo třikrát v případě dalajlamů – desátého v roce 1822 (ze tří kandidátů), jedenáctého v roce l841 (ze tří kandidátů) a dvanáctého v roce 1858 (rovněž ze tří kandidátů). U předposledního, třináctého dalajlamy (zemř. 1933) a současného čtrnáctého dalajlamy Tändzin Gjamccha (nar. 1935) se volba obešla bez losování. V případě pančhenlamů se losoval osmý (1857, ze dvou kandidátů) a devátý pančhenlama (1887, ze tří kandidátů). U posledního, desátého pančhenlamy Čhökji Gjalcchäna (nar. 1938) nebylo, vzhledem k tehdejší válečné situaci v zemi, losu použito. K jeho potvrzení tehdejší kuomintangskou vládou Číny došlo až 11. června 1949.

Čhadel Rinpočhe byl za svůj čin ke 14. červenci 1995 odvolán z funkce tašilhünpského opata a rovněž zbaven členství v tibetsko-čínské vyhledávací skupině. Na jeho místo v Tašilhünpu nastoupil jistý Lama Cchering, vedoucí civilní správy tohoto kláštera, jednoznačně se vyslovující pro použití losovací procedury.

Když se dalajlama v říjnu 1995 obrátil přímo na čínského prezidenta Ťiang Ce-mina s žádostí, aby čínská vláda uznala jím vybraného pančhenlamu, nesetkalo se to s kladnou odpovědí. Jediné tedy, co mohl dalajlama v této patové situaci, kdy čínská vláda prohlásila jmenování dalajlamova kandidáta za nelegální a neplatné, učinit, bylo vyjádřit z exilu obavu o osud Gendün Čhökji Ňimy, o němž začaly v zahraničí kolovat pověsti, že je držen kdesi v Pekingu (podle sdělení mluvčího čínského ministerstva zahraničí z 30. listopadu 1995 však chlapec žije tam, kde dosud, to jest u svých rodičů), a vyzvat ostatní svět, aby intervenoval ve prospěch jeho bezpečnosti a svobody. Tuto výzvu, bez valného výsledku, dosud podpořili pouze Tibeťané v Indii a jinde ve světě, francouzské Národní shromáždění, zahraniční výbor amerického Senátu, Evropský parlament a parlamenty Maďarska, Litvy a Estonska.

Vítězný kandidát

Vzhledem k nečekanému skonu 10. pančhenlamy (28. ledna 1989), čímž Tibet pozbyl svého druhého nejvyššího duchovního představitele (14. dalajlama, jak známo, se již od roku 1959 nacházel mimo území Tibetské autonomní oblasti ČLR), rozhodla Státní rada ČLR již třetí den po jeho smrti jednak o organizaci jeho pohřbu v Tašilhünpu, jednak o opatřeních k následnému vyhledání jeho nástupce. V srpnu 1989 byla ustavena vyhledávací skupina v čele s pančhenlamovým starším učitelem, v níž byli zastoupeni jak tibetští, tak i čínští vysocí buddhističtí hodnostáři.

Podle všech příznaků i podle toho, že umírající pančhenlama ležel s tváří obrácenou k severu, bylo usouzeno, že jeho převtělenec by se měl narodit někde východně či severovýchodně od Tašilhünpa, a sice v tibetském roce hada (1989), koně (1990) nebo ovce (1991). V únoru 1994 byly vyslány do všech Tibeťany obývaných částí Číny tři předběžné vyhledávací skupiny s posláním vytipovat v úvahu připadající chlapečky. Těmto skupinám se po roční práci podařilo shromáždit 28 kandidátů připadajících v úvahu, z nichž pak bylo po příslušných testech vybráno sedm uchazečů.

V této fázi vstoupil do vyhledávacího procesu výše zmíněný Čhadel Rinpočhe tím, že zaslal dalajlamovi do Indie seznam asi 20 kandidátů, ze kterých pak dalajlama 14. května 1995 uznal za pančhenlamova převtělence Gendün Čhökji Ňimu. Proti tomuto dalajlamovu rozhodnutí zazněl z Číny rozhodný protest a na třetím, závěrečném zasedání tibetsko-čínské vyhledávací skupiny, konaném v Pekingu ve dnech 8.-11. listopadu 1995, bylo za přítomnosti Li Žuej-chuana, předsedy Čínského lidového politického poradního shromáždění, rozhodnuto o uspíšení kroků k vylosování nového pančhenlamy ze tří zbylých kandidátů.

K ceremoniálnímu losování došlo 29. listopadu 1995 ve slavnostně vyzdobené lhaské katedrále Džókhang před památnou sochou Buddhy Šákjamuniho, kterou v 7. století přinesla tibetskému králi Songcän Gampovi věnem jeho čínská nevěsta, princezna Wen-Čcheng. Obřadu spolupředsedali zástupce Státní rady ČLR Luo Kan, předseda vlády Tibetské autonomní oblasti Gjalcchän Norbu a ředitel církevního úřadu při Státní radě ČLR Jie Siao-wen. Poté, co státní rada Luo Kan přečetl výnos ústřední vlády, podle něhož byli po šestiletém hledání vybráni jako kandidáti tři tibetští chlapci, byla jejich tibetská a čínská jména napsána na papír, přilepený na slonovinové destičky. Po jejich překontrolování přítomnými hodnostáři včetně rodičů uchazečů byla každá destička zabalena do žlutého hedvábí, zapečetěna a vložena do zlaté urny. Tento úkon provedl zmíněný Lama Cchering z Tašilhünpa, který také pro jistotu urnou několikrát řádně zatřepal. Poté přistoupil k urně sedmasedmdesátiletý Dogmi Rinpočhe Čhampa Lodö, uznávaný tibetský teolog a člověk bezúhonného života, předseda tibetské filiálky Čínské buddhistické asociace a člen tibetsko-čínské vyhledávací skupiny, aby provedl vlastní losování. Vytaženou destičku se jménem vybraného kandidáta poté předal předsedovi tibetské vlády Gjalcchän Norbuovi, aby seznámil přítomné se jménem nového pančhenlamy. Stal se jím Gjalcchän Norbu (shoda jmen!) narozený dne 13. února 1990 ve Lhari v okrese Nagčhu v severním Tibetu (z téhož místa pochází i dalajlamův kandidát Gendün Čhökji Ňima). Odpoledne téhož dne následoval ještě obřad postřižin (ostřihání vlasů), který provedl Dogmi Rinpočhe a týž dal chlapci také jeho nové, mnišské jméno Džecün Lozang Čhampa Lhündub Čhökji Gjalpo Palzangpo – „Ctihodný, Dobromyslný, Milostivý, Spontánně dokonalý, Král Buddhovy nauky, Slavný“.

K slavnostní intronizaci jedenáctého pančhenlamy došlo v jeho sídelním klášteře Tašilhünpo dne 8. prosince 1995. Obřadu s tím spojeného se za ústřední čínskou vládu zúčastnil státní rada Li Tchie-jing, za místní tibetskou vládu její předseda Gjalcchän Norbu a další vysocí světští a církevní hodnostáři. Státní rada Li Tchie-jing předal chlapci úřední jmenovací listinu, zlatou pančhenlamovskou pečeť a od čínského prezidenta Tiang Ce-mina zlatou plaketu s vlastnoručním nápisem: Chu kuo li min („Chránit vlast, být užitečný lidu“). Chlapec v děkovné odpovědi prohlásil, že se bude pilně učit a bude mít v lásce matku-vlast a tibetské náboženství.

Krátce po své intronizaci odletěl pančhenlama v doprovodu Dogmi Rinpočheho do Pekingu, kde ho čekají učednická léta a výchova k obrazu jeho nového prostředí. Chlapec má údajně vynikat mimořádnou inteligencí, má dobré zdraví, mírnou povahu, pravidelné rysy tváře, bystré oči a dlouhé ušní boltce, což tibetská náboženská tradice považuje za blahověstné znamení.

Podle zprávy z 12. ledna 1996 přijal chlapce čínský prezident a vyzval ho k podpoře vlasteneckého cítění. Řekl: „Komunistická strana Číny a ústřední vláda doufají, že se bude pančhenlama dobře učit, vyroste zdravý a zdědí patriotického ducha svého předchůdce.”

Jaké budou další životní osudy tohoto 11. pančhenlamy, vrstevníka našich dětí a vnuků, a jak bude naplňovat úlohu, která z jeho vysoké funkce pro tibetský buddhismus a tibetskou společnost vyplývá, ukáže teprve budoucnost. Už dnes však je možno z toho, co bylo výše řečeno, leccos vytušit i o příštím osudu stávajícího dalajlamy …