Milaräpův testament

Článek vyšel v časopisu NOVÝ ORIENT 51 [5] 177-179 (1996)   
Autor: JOSEF KOLMAŠ 
Některé části textu mohou být upraveny autorem webu.

Svatý tibetský poustevník a mystický básník Milaräpa (“Mila v bavlněném šatu”), celým jménem Mila Žäpa Dordže (“Mila, usměvavý hromoklín”), vzhledem k jeho libozvučnému hlasu a dobře se poslouchajícím písním metaforicky přezdívaný Thöpaga, tj. “Příjemný na poslech”, či “Který se dobře poslouchá”, je českému čtenáři již znám jednak z E. Tomášova románového zpracování jeho životopisu (Milarepa, 1991, 1993), jednak z několika ukázek z jeho Gurbumu (“Sto tisíc zpěvů”) uveřejněných v Novém Orientě (roč. 43, 1988, č. 5 a 7; roč. 47, 1992, č. 5).

Milaräpa, 1040-1123, tibetský poustevník a básník, autor sbírky Sto tisíc zpěvů (Gurbum).

Milaräpa, 1040-1123, tibetský poustevník a básník,
autor sbírky Sto tisíc zpěvů (Gurbum).

Podle údaje, doloženého v jeho životopisu, žil Malaräpa v letech 1052 (rok vody a draka, čhu-‘brug) až 1135 (rok dřeva a zajíce, šing-jos). Avšak podle pozdějšího upřesnění a zpětné emendace tibetské chronologie měl žít již o jeden celý dvanáctiletý cyklus dříve, tedy v letech 1040 (rok železa a draka, lčags-‘brug) až 1123 (rok vody a zajíce, čhu-jos).

Milaräpovu Biografii (Namthar), jejíž autorství zbožná tradice připisuje jeho přímému žáku Dordže Dagpovi (1083-1161) zvanému Räčhung (dosl. “Malý bavlnou oděný”, na rozlišení od Milaräpova přízviska Rächen, “Velký bavlnou oděný”), sestavil ve skutečnosti až v 15. století jistý Sanggjä Gjalcchän,vystupující v dovětku k biografii pod ezoterickým jménem “Jógin zdobený lidskými kostmi, potulující se po pohřebištích” a všeobecně přezdívaný Cangňön, “Blázen z Cangu” (1452-1507). Ten své dílo dokončil – opět podle dovětku – “osmého dne prostředního podzimního měsíce roku phurbu”. Podle přepočtu na šedesátkový cyklus tibetské chronologie, kombinující pět prvků s dvanácti zvířaty, odpovídá rok phurbu (Jupiter) roku země a opice (sa-spre), tj. 1488.

Před svou smrtí, jež ukončila jeho čtyřiaosmdesátiletý strastiplný život, poznamenaný nelidskými zkouškami ze strany jeho gurua Marpy, zvaného Překladatel (1012-1097), a neuvěřitelným odříkáním, ale také chvílemi blaženého rozjímání v tichu himálajských pousteven, proslovil ke svým žákům jednu ze svých posledních, nejhlubších exhort, představující jakousi jeho duchovní závěť a poselství všemu lidstvu. V Sanggjä Gjalcchanově podání mají Milaräpova slova tuto podobu:

“Džecün (Ctihodný) Milaräpa přebýval v jeskyni Diče (“Jazyk jačice”) v Čhubaru a jeho nemoc pokračovala. Tou dobou se dály divy extatických vidění, duhy ozařovaly celou zem, vrcholky hor planuly a každý pokládal tato znamení za příznivé předzvěsti. Všichni si také byli jisti, že se Džecünn rozhodl odejít do jiného světa.

Nyní se ptali první žáci Žiwa Ö Räpa, Mistr z Ngändzongu a Sebän Räpa Ctihodného na říši, do níž chce odejít a kam by měli k němu zaměřovat své modlitby. Dále se ptali, zda má nějaká poslední nařízení nebo příkazy a každý prosil o zvláštní návod a směrnice pro svá zbožná cvičení.

Džecün jim odpověděl: “Zamiřte své modlitby podle své víry a důvěry. Budete-li se modlit vážně a upřímně ke kterémukoli místu, budu u každého z vás a vyplním vaše přání. Proto se modlete upřímně a s pevnou vírou. Hodlám nyní vejít do říše Blaženosti, v níž vládne bhagavat Akšóbhja. A toto je můj poslední rozkaz a vůle, až já Milaräpa zemřu: dejte Räčhungovi, který jak předvídám, brzy přijde, mou bambusovou hůl a bavlněné roucho, které, jak všichni vidíte, je mým jediným majetkem. Nechť mu jsou talismanem štěstí při meditaci o ovládnutí životních proudů. Dokud Räčhung nepřijde, nesmí se nikdo dotknout mého těla. Klobouk Mistra Maitriho a černá hůl z agaru mají přispívat k tomu, aby byla úspěšně podržena víra pomocí hlubokého soustředění a vysokého úsilí. Dejte ji tedy Üpa Tönpovi. Tuto dřevěnou misku si může vzít Žiwa Ö a tuto misku z lebky dávám Ngändzong Tönpovi. Sebän Räapovi odkazuji toto křesadlo. Digom Räpovi kostěnou lžíci. Ostatním žákům zanechávám svůj bavlněný plášť, který si mohou v pruzích rozdělit. Ze světského stanoviska se mohou zdát tyto věci bezcenné; každá však skrývá v sobě duchovní požehnání.

Nyní poslyšte můj nejdůležitější odkaz, jejž smějí poznat jen moji nejpřednější žáci a laičtí přívrženci, muži i ženy: všechno zlato, které Milaräpa za svého života nashromáždil, je ukryto zde pod tímto krbem. A u něho je napsáno poučení, jak má být mezi vás všechny rozděleno. Nezapomeňte je po mém odchodu hledat a jednejte podle pokynů, jež tam najdete. Pro provádění náboženských nauk v denním životě kladu vám na srdce toto: někteří mezi vámi by se mohli stát pyšnými na svou zdánlivou vnější svatost, ač po pravdě v srdci usilují jen o to, aby získali ve světě jméno a slávu. Rozdávají stovky potřebných i nepotřebných věcí jako milodary a doufají, že to štědře dostanou zpátky. Pokrytecké bytosti, toužící jen po požitcích tohoto světa, a přece na oko se stavící zbožné a oddané, protože nejsou s to čelit posměchu světa, podobají se jídlu nádherné, bohaté krmě, smíchané se smrtícím jedem. Nepijte jed žádosti po světské slávě a proslulosti. Odvrhněte všechna pouta ke světským povinnostem, které vedou jen k této žádosti, odstupte od nich a zasvěťte se upřímně vážnému zbožnému úsilí.”

Žáci se nyní ptali, zda se mají alespoň mírně oddávat světským povinnostem, aby pomohli jiným lidem. Džecün jim řekl: “Není-li spjato s těmito povinnostmi ani nejslabší sobectví, pak jsou dovoleny; než takováto nezaujatost je opravdu těžká. Jednání, která se provádějí k blahu jiných bytostí, mají úspěch jen tehdy, jsou-li úplně prosta vlastních přání. Ostatně když se člověk nesnaží pomáhat druhým, jen nesnadno dosáhne úspěchu sám pro sebe. Takový člověk se podobá slepému vůdci slepých tvorů. Pokud trvá nebe, budou existovat živoucí bytosti, kterým bude třeba pomáhat. A každému se dostane příležitosti k takové službě. Než tato příležitost přijde, napomínám každého z vás, aby měl jen jedno rozhodnutí, totiž aby dosáhl buddhovství k blahu všech živoucích bytostí.

Buďte pokorní a mírní, oblékejte se v hadry a odříkejte si v potravě a oděvu. Snášejte tělesné útrapy a duševní břemena. Tak dosáhnete vědění pomocí zkušeností. Aby byla vaše horlivost a lítost uvedena na pravou stezku, ostříhejte tato napomenutí v srdcích.”

Po těchto slovech zazpíval Džecün tento hymnus:

“U nohou Marpy Překladatele vzdávám čest a chválu!

Vám, kdo usilujete o zbožnost a moudrost bez moudrého gurua, jemuž byste sloužili, dostane se jen nepatrné milosti, i když věříte a cvičíte se v mírnosti.

Vám, kdo nemáte hluboká mystická zasvěcení, jsou slova a tantry jen jako pouta.

Vám, kdo nepokládáte tantrická písma za svoje svědectví, stanou se obřady pastí. Vám, kdo nemeditujete o vybraných naukách, stane se vzdání pozemských věcí jen neužitečnou mukou.

Vám, kdo protivami neovládáte zlé vášně, je kázané slovo jen prázdným zvukem.

Vám, kdo neznáte hluboké nauky a stezku, přinese vytrvalost jen málo ovoce.

Vám, kdo jste nepoznali jemné a tajné způsoby nauky, horlivá cvičení cestu jen prodlouží.

Kdo z vás nenahromadil velké zásluhy, a pracuje jen sám pro sebe, zůstane v sansáře.

Těm, kdo nezasvětili všechno pozemské dobro zbožnému úsilí, nedostane se v pohroužení mnoho vědění.

Těm, kdo nenašli spokojenost v sobě samých, statky, které nahromadili, jen obohatí jiné.

Těm, kdo nenašli světlo vnitřního míru, stane se vnější klid a radost jen zdrojem muk.

Ty, kdo nepokořili démona ctižádosti, povede touha po slávě ke zničení a bojům.

Snaha líbit se probouzí pět jedovatých vášní. Ziskuchtivost odlučuje od nejvěrnějšího přítele. Povýšení jednoho jest ponížením jiných.

Opatruj mír – vzdáleny jsou spory. Zůstávej soustředěn – vzdáleno jest rozptýlení. Zůstávej sám – přítel sám přijde. Nepovyšuj se a budeš povýšen. Klidně spěchej – rychle se blíží cíl. Opusť pozemské cíle – dosáhneš nejvyššího.

Vstoupíš-li na tajnou stezku, stane se ti nejkratší cestou. Poznáš-li prázdnotu, naplní se soucitem tvé srdce. Neznáš-li rozdílu mezi sebou a bližními, jsi připraven sloužit. Jsi-li úspěšný ve službě druhým bytostem, pak nalezneš mne. Najdeš-li mne, pak získáš bytí buddhy.

K Buddhovi a ke mně a ke společenství žáků se vroucně modlete bez rozlišování.”

To zazpíval Džecün a potom řekl: “Poněvadž vím, že už nebudu dlouho žít, ostříhejte mé nauky a následujte mne.”

Když to řekl, pohroužil se do klidného stavu samádhi. Tak zesnul Džecün ve stáří osmdesáti čtyř let čtrnáctého dne posledního zimního měsíce roku dřeva a zajíce za ranního úsvitu.

Z chystaného vydání Milaräpovy Biografie v nakladatelství Canopus (Praha) vybral a úvodem opatřil Josef Kolmaš.