Mongolské oblečení

Článek vyšel v časopisu NOVÝ ORIENT 5/2002 str.159 
Autor: DAŠNJAMYN GANGÁ
Z mongolštiny přeložila L. Chaloupková 
Některé části textu mohou být upraveny autorem webu.
Miss Burjatska v sobolí čapce.

Miss Burjatska v sobolí čapce.

Mongolský tradiční oděv se nazývá v mongolštině dél. Oblečení u kočovných národů Střední Asie se rozděluje na dva druhy podle způsobu zapínání: mongolský tradiční kroj, který má zapínaní doprava, a turkický tradiční kroj, který má zapínání doleva. Bargové, Mandžuové, Burjati, Oročenové, Orokové, Nanajci, Tungusové, Kitanové a Togonové nosili oblečení podle tradičního mongolského střihu se zapínáním doprava. Mandžuové převzali způsoby střihu a výroby oblečení u předků Mongolů – Tungchů, Kitanů a Sienpiů a rozšířili je mezi dalšími národy Východní Asie. V současné době v Mongolsku žije kolem 20 různých národů a národností, které mají bezmála 400 různých druhů lidových krojů, 20 druhů bot a desítky druhů opasků. Hlavní mongolská etnika žijící v Mongolsku, jako Chalchové, Burjati, Darigangové a Ojratové mají vlastní originální lidové kroje, které se navzájem liší různými detaily, přičemž nejvíce rozdílů se vyskytuje v ženském oblečení, zatímco oděvy dětí a mužů mají takových rozdílů mnohem méně.

Oděv bývalého mongolského presidenta.

Oděv bývalého mongolského presidenta.

Mongolský dél je volný plášť, který dobře přiléhá k tělu a má dokonale vypracovaný střih, vyznačuje se jednoduchostí a účelností a nemá zbytečné detaily. Když stříhá zkušená švadlena, téměř nezůstávají přebytečné kousky látky. Pro šití jednoho délu vystačí 4-6 metrů běžného hedvábí, které má šířku 80-90 cm. Používá-li se hedvábí s kulatým vzorkem, zpravidla se spotřebovává více látky, protože je třeba dbát na pospojování kulatých vzorků. Když látka má šířku 140 cm, může se použít vstřícný střih, tím se ušetří na látce. Pravá a levá půlka, zadní a přední strana se stříhá podle stejného vzoru, přední strana pro zapínání se stříhá zvlášť, pak se všechno spojuje dohromady. Dél má stojatý límec, rukávy a spodní okraje šatů jsou zpevněny dvojitým pruhem látky.

V létě se nosí jednoduchý dan dél bez podšívky nebo s tenkou látkovou podšívkou, které se říká terleg, na podzim a na jaře se nosí dél s jehněčí nebo vatovanou podšívkou, na který se ještě obléká svrchní plášť cuv, spolehlivá ochrana před deštěm a větrem. V Mongolsku mrazy v zimě dosahují minus 20-40 stupňů, proto se obvykle nosí zimní dély, které se nazývají üdzüürseg (vyrobené z kůže berana, který byl ostříhán v létě a jehož srst stačila jen málo dorůst do podzimu) nebo cuvcá dél (s podšívkou z ovčích kůží, svrchu potažený látkou). V hluboké zimě, když se Mongolové vypravují na dalekou cestu, hlídají koně anebo z různých důvodů musí přenocovat ve stepi, tehdy navlékají na dél ještě jeden silný kožich s chlupy obrácenými ven, kterému se říká dach. Vyrábí se z kožešin různých zvířat, jako je serch – tříletý vykastrovaný kozel, argali – samice divokého berana, jangir – divoký kozel, ale i vlk, pes atd. U tohoto chlupatého kožešinového pláště se přední části nezapínají, vzadu je velký rozparek až do pasu, aby se mohlo bez potíží jet na koni.

Mongolský ženský oděv.

Mongolský ženský oděv.

Mongolské boty jsou vyrobeny tak, aby se v nich pohodlně dalo jet na koni a aby se noha pevně udržela v třmenu. Jsou proto velmi pevné a mají silnou, rovnou podešev bez podpatku. Tradiční boty ve své původní podobě se zachovaly hlavně na mongolském venkově a nosí je především pastevci a zápasníci. Mongolské boty se rozdělují na tři druhy podle toho, komu přesně jsou určeny, zda pro ženy, muže nebo staré lidi. Duguj ult jsou boty s kulatější podešví a málo ozdobami, s přední špičkou mírně zvednutou. Jsou určeny pro starší lidi s pomalou chůzí. Éten nosí mládež a lidé středního věku. Jejich špička je poněkud více zvednutá a boty jsou zdobeny 8-10 ornamenty. V javút éten si vykračují ženy; špička je hodně zvednutá a ostrá, boty mají 10-12 ornamentů. Mongolské boty se skládají z následujících částí: ul (podešev), türij (holeň), dzulag (nárt), dzúdzaj (vložka pro upevnění paty), chavčár (proužky při spojování jednotlivých částí). Boty se vyrábějí z jemně vydělané koňské nebo volské kůže, na niž se kreslí ornamenty podle dřevěné nebo kovové šablony. Do bot se oblékají teplé prošívané nebo plstěné ponožky. Tyto ponožky mají zdobený okraj (chará), který vyčnívá ven a je rovněž zdobený rozličnými ornamenty. Za velkých mrazů se na boty natahuje další kožený povlak (degtij) ve tvaru ponožky, který je vyroben z hrubší kůže divokých zvířat.

Střih na mongolský kabát - dél.

Střih na mongolský kabát – dél.

Ve starém Mongolsku se věnovala velká pozornost čepicím a páskům, protože podle nich bylo možno určit společenské postavení. Mongolští mužové rádi nosí široké kožené opasky, zdobené tepanými kovovými nebo stříbrnými ozdobami. Ale k mongolskému délu se nejvíce hodí dlouhý hedvábný pás, široký 60 cm a dlouhý 2,5-3 metry. Takový pás plní funkci měkkého korzetu a spolehlivě udržuje postavu v sedle, když Mongolové musí dlouhé hodiny cválat na koňském hřbetu. Dříve, v rodové společnosti, náčelníci rodu nosili na svých čepicích vlající pírka velkých ptáků a podle tohoto příznaku byli snadno rozeznatelní i zdálky. Později tento princip uplatnila i mandžuská správa, která zavedla označení hodnosti úředníků podle kulatých ozdob na čepicích, které mohly být z korálů, z kamenů, ze skla atd. Kuličku na čepicích starých mongolských chánů nazývali džins, a pozdější spletený uzel s očkem na čepicích mongolských úředníků se nazýval sampan.

Mongolská čepice.

Mongolská čepice.

Tvary mongolských čepic se v průběhu vývoje měnily. Nejdříve Mongolové nosili vysoké baňaté čepice; poté se jejich tvar postupně zužoval a ztenčoval; dále pak se stahoval a snižoval, až nabyl tvaru ženské prsní bradavky, a nakonec se změnil v plochou kožešinovou čepici, nazývanou lóvúdz. V současnosti nosí Mongolové různé druhy čepic, kterým říkají tórcog, lóvúdz a jüden. Zatímco v Evropě panuje zvyk vítat váženého hosta bez pokrývky hlavy, v Mongolsku se naopak vítají hosté v tradičním délu, opásaném dlouhým pásem, a s čepicí na hlavě. Mongolská žena má ve zvyku uchovávat na nejčestnějším místě jak čepici, tak pás svého manžela nebo jiného váženého hosta.

Neoddělitelnou součástí tradičního mongolského oděvu jsou ozdoby a šperky, které Mongolové velmi rádi nosí. Muž zavěšuje k pasu nůž s křesadlem, váček s tabákem a větší váček s jídelním příborem. Nůž je pýchou muže a jeho pochva je bohatě zdobená. Mongolové někdy nosí s sebou i jídelní hůlky ve zvláštním pouzdře. Ale vždy mají při sobě vlastní misku na jídlo, stříbrnou nebo dřevěnou – podle společenského postavení majitele. Takový Mongol přijde na běžnou návštěvu do jurty, vykouří dýmku s hospodářem, vytáhne ze záňadří misku, hůlky, nůž a začne holdovat jídlu a pití. Pytlíček na tabák a vak na misku se vyrábí z kůže nebo hedvábí a vyšívá překrásným ornamentem. Ženy také nosí za pasem pytlíčky, v kterých uchovávají malé kleštičky, párátka na čištění zubů, pilník, hřeben a jiné toaletní potřeby. Někdy na návštěvě dél a boty slouží jako deka a polštář, když při spaní se holeně bot vloží do sebe a vznikne tak pohodlný polštář, délem se host přikryje jako dekou.

Mongolské oblečení

Zajímavá kombinace mongolského délu, košile a kšiltovky. Ulaanbaatar, 2007.
Zdroj: freepix.eu

Zvláštní úbor, který vystavuje na odiv sílu a pružnost svých nositelů, mají tradiční mongolští zápasníci. Sestává z vestičky (dzodog) a slipů (šúdag). Vestička se vyrábí z pevného hedvábí modré a červené barvy; skládá se z pruhu látky na zádech, zvaného dalbá, jenž spojuje dva volné rukávy jen zezadu, zatímco přední části rukávů plandají volně na rukou. Ze spodních zadních okrajů vestičky se protahuje šňůra, vyrobená z hedvábných nití, a zavazuje se vpředu na nahém břiše zápasníka, přičemž celá hruď je odhalena. Zápasnické slipy těsně přiléhají k tělu, jsou rovněž prošívané hedvábnými nitěmi a zpevněné zevnitř. Na zadní a přední části trenýrek se vyšívají ornamenty, aby se upevnila mužná síla zápasníka, někdy jsou tam zobrazeny postavičky ptáka Garudy, draka, lva a tygra. Na hlavě zápasníci nosí špičatou čepici se čtyřmi bočními kšilty zahnutými nahoru, na vršku je ozdobená pleteným uzlem. Podle zvláštních odznaků na čepicích poznáme, jakého stupně dosáhl zápasník v tomto tradičním druhu sportu: način (sokol), dzán (slon), arslan (lev), avraga (obr).

Jednou z mongolských zvláštností je to, že v tradičních koňských dostizích vystupují děti ve věku 5-13 let. Malí jezdci také mají svůj jezdecký úbor. Nosí košile ozdobené symboly, jako nacagdordž (dvojitá vadžra), sojombo (emblém mongolské nezávislosti), chorlo (kolo buddhistické věrouky), pták, motýl a další ozdoby, dále čepice jednotného tvaru, na nohavicích jsou vyšity ornamenty štěstí, někdy mají i vestičku přes košili. Mongolský oděv, boty a čepice jsou obvykle hojně zdobeny různými druhy ornamentů, které mají své specifické názvy, např. öldzij ché (uzel štěstí), ever ugaldz (rohy), süldžé ugaldz (pletenina), solongon ché (duhový vzor), čagtan ché (knof1íkový vzor) atd.

Jako všechno na světě podléhá změnám, tak se mění oblečení a zvyky u Mongolů. Ženy už nenosí rozmanité vestičky navrch délu jako např. údž, chantádz, chürem, tradiční boty a čepice se vyměňují za evropské klobouky a evropské boty, ale mongolský dél zůstává stále v oblibě u moderních potomků Čingischána. Za starých časů si oblékala mongolská šlechta dély vyrobené z štůčků drahých látek, hedvábí a brokátu, moderní Mongolové dávají přednost vedle hedvábí také oděvům z tenké vlny, vydělané kůže a jemných kozích chlupů, mají staletou zálibu ve stříbrných ozdobách. Mongolský tradiční zápas je oblíbeným druhem sportu a zábavy, stejně jako hokej v Čechách, proto mužskou módu v Mongolsku určují zápasníci. U žen jsou v oblibě slavné herečky, básnířky a další známé osobnosti, které ovlivňují oblékání mladé mongolské populace.