Čínská medicína

Článek vyšel v časopisu NOVÝ ORIENT 9/87   
Autor textu: VLADIMÍR ANDO, ze slovenštiny přeložil autor webu 
Některé části textu mohou být upraveny autorem webu.

Akupunkturní body  v čínské medicíně

Akupunkturní body v čínské medicíně


Postup a způsob léčení se řídí charakterem nemoci. Nemoci se dělí do osmi skupin: povrchové, vnitřní, chladné, horké, z prázdnoty, z plnosti, jinové, jangové. Povrchové bývají způsobené šesti rozvraceči, zpočátku se zdržují na povrchu těla, do kterého pronikají zvenku, postupně však mohou vnikat stále hlouběji dovnitř a nakonec až do vnitřních orgánů. Jsou provázené horečkami, zimnicí, třesavkou bolestmi hlavy, kloubů, ucpaným nosem apod. Vnitřní choroby jsou projevem narušené činnosti vnitřních orgánů. K tomu může dojít tím, že se nevyléčí včas nemoc povrchová, anebo že vnější škodlivý činitel vnikne přímo do vnitřních orgánů, anebo že vnitřní orgán se poškodí v důsledku už vzpomínaných vnitřních příčin onemocnění. Projevy jsou různé – návaly horečky, pocení, bolesti břicha, dávení, průjem apod. Horké nemoci jsou též způsobené buď vnějším činitelem, anebo nedostatkem jin v těle, nad kterou tedy převládne jang. Poškozují tělesný jin, projevují se vysokými horečkami, suchem v ústech, červenými tvářemi, zácpou, neklidem atd. Nemoci z prázdnoty, tj. z prázdnoty prvopočáteční čchi, jsou následkem dlouhotrvající, i když často navenek skryté nemoci vnitřních orgánů, při které dochází k postupnému oslabování této životní energie a s ní i k oslabování jin, jangu, krve, esence ťing, prostě celého organizmu. Projevují se nápadnou bledostí, slabostí a únavou, lapáním po dechu, pocením, studenými končetinami, pocity horkosti v dlaních a na chodidlech apod.

Pro citlivý přístup k pacientům a kvalitní péči doporučujeme soukromou kliniku Gynmedico.

Nemoci z plnosti mohou být způsobené šesti rozvraceči, které po vniknutí do těla organizmus či některou jeho část přeplňují, anebo k přeplnění může dojít nesprávnou činností některého orgánu. Projevy jsou opět rozličné, podle toho, které rozvraceče nebo orgány nemoc způsobily. Objevují se horečky, červené tváře, tlak na srdci, záducha, bolesti břicha a jiné. Jinové nemoci jsou obvykle nemoci vnitřní, chladné a z prázdnoty. I jejich projevy jsou obdobné a vyvolává je nedostatek jangu, anebo nadbytek jin. Jangové bývají nemoci povrchové, horké a z plnosti. Způsobuje je buď nadbytek jangu, anebo nedostatek jin.

Protože jin a jang se ustavičně střídají a zaměňují, tak ani projevy nemocí se obvykle nevyskytují jen v „čisté“ podobě, ale též se střídají a zaměňují. Povrchová nemoc se může změnit na vnitřní a zdánlivě povrchová nemoc může ve skutečnosti být projevem choroby vnitřní, chlad střídá horečka, prázdnota jednoho místa vyvolává plnost jinde apod. K odhalení příčiny a charakteru onemocnění slouží tzv. čtveré vyšetření (s‘-čen) – dotazování se, prohlídka, poslouchání a zkoumaní pulzu. Otázkami lékař zjišťuje od pacienta základní údaje o nemoci – ptá se na pocity chladu či horečky, na pocení, bolesti, pocity v hlavě, hrudi, břichu, na spánek, trávení, překonané choroby atd. Současně pozoruje pacienta, v jakém je fyzickém a duševním stavu, jaké má pohyby, jak se chová. Na základě učení o pěti prvcích – hybatelích a o vnitřních orgánech pozná souvislosti i vztahy mezi jednotlivými orgány i mezi vnitřkem a povrchem těla. Proto například podle očí posuzuje stav jater, ústa mu vypovídají o slezině, pokožka o plicích, bolesti v jednotlivých místech mohou naznačovat (prostřednictvím dráhy, která daným místem probíhá), že příčina je v jiném, ačkoliv i vzdáleném orgánu, porucha činnosti nějakého orgánu může (na základě vztahu povrch – vnitřek) souviset s poruchou jeho párového orgánu atd. Zvlášť pozorně se zkoumá jazyk a oči, protože na nich každému z pěti orgánů cang přísluší určité místo a změny tohoto místa – v tvaru, barvě apod. – napovídají o změnách v činnosti daného orgánu. Dále lékař poslouchá, jak nemocný dýchá, jaké vydává zvuky, jakým hovoří hlasem.

Zkoumání pulzu v čínské medicíně

Osobitou vědou je zkoumání pulzu. Podle čínské medicíny má každý z dvanácti vnitřních orgánů svůj pulz, který se dá nahmatat na vnitřní straně zápěstí obou rukou. Když jsou orgány zdravé, vyvážený je i pulz, když je jejich činnost narušená, objevuje se v tepech nesoulad, který zkušený lékař dokáže rozpoznat. Celkově se rozlišuje 28 druhů pulzů – např. rychlý, pomalý, vynechávající, strunový atd. – které vypovídají o stavu vnitřních orgánů i o poměru jin a jangu v těle. Při tomto vyšetření se však musí myslet i na to, že na jaře a v létě (když v přírodě převládá jang) je pulz napjatější a povrchní, což v tomto případě není projev nemoci, zatímco na podzim a v zimě (když převládá jin) je měkčí a stáhnutý více do hloubky. Po takovémto důkladném vyšetření se zjistí příčina i místo nemoci a může se přizpůsobit k léčení. O vyšetřovacích schopnostech velkých lékařů starověku se říká, že dokázali vnitřní nemoc v člověku postřehnout ještě dříve, než ta vůbec vznikla, natolik citlivě rozlišovali činnost jin a jangu v těle.

“Ten, kdo skutečně dokáže určovat příčiny nemocí, pozoruje barvu pokožky, zkoumá pulz a nejprve určí, zda je nemoc zapříčiněná poškozením jin, anebo poškozením jangu. Zkoumá barvu (tváře), zda je jasná, anebo temná, aby byl schopen nemoc zatřídit. Pozoruje, jak nemocný dýchá, naslouchá zvukům, které vydává a podle nich určuje, kde je bolavé místo v těle. Zkoumá, zda pulz odpovídá příslušnému ročnímu období, podle čehož pozná dráhu či orgán, který je poškozený, pozoruje povahu pulzu, a tak zjistí místo původu choroby.”

Léčebné metody byly různé, ale když charakteristickou pro čínskou medicínu je právě akupunktura, zastavme se na chvilku u ní. Moderní věda v současné době bádá, proč vlastně na pohled obyčejné vbodnutí tenké jehly do určitých míst těla může mít léčebný efekt. Mluví se o souvislosti s neurovegetativním systémem, o vyvolávání biochemických reakcí, dráždění nervových spojů atd. Tato vysvětlení bezpochyby vypovídají o objektivních jevech, které při aplikaci akupunktury vznikají, avšak představují jen jeden úhel pohledu – ten současný, který ale nedává odpověď na objevení takových souvislostí ve starověké Číně, kde neexistovala biochemie, biofyzika či ostatní vědní disciplíny, jako je chápeme dnes. My si tu proto ukážeme i druhý úhel pohledu – ten původní:

Víme už, že tělo je chápané jako jeden z projevů čchi, že čchi v něm proudí po určitých drahách a že na nich, i mimo ně leží body, přes které čchi může vystupovat ven, anebo vstupovat dovnitř. Tím je vytvořený regulační systém, který pružně zajišťuje rovnováhu čchi v celém těle. V dokonale zdravém organizmu pracuje systém samočinně, avšak v důsledku výše vzpomínaných různých příčin onemocnění se tato schopnost narušuje a ztrácí. Do těla se potom může dostávat škodlivá čchi, která rozvrací rovnováhu jin a jangu, a tu rozvracejí i příčiny vnitřní. Dochází tedy k porušení souladu mezi dvěma složkami čchi, čehož projevem je nemoc. Lékař na základě vzpomínaného vyšetření proto nejprve zjistí příčinu, charakter a místo narušení rovnováhy, a nabodne příslušné body, čímž je otevře, zprůchodní a čchi může podle potřeby proudit ven anebo dovnitř. Tím se opět obnovuje rovnovážný stav.

Akupunkturní body v čínské medicíně

Medikamenty čínské medicíny  na čínském tržišti

Různé sušené rostliny a části zvířat používané v tradiční čínské medicíně. Ve směru hodinových ručiček od levého horního rohu: sušené Lingzhi (lit. “duchovní houby”), ženšen, Luo Han Guo, sušení hadi, části želvího krunýře (plastron).

Výběr bodů samozřejmě není náhodný, ale řídí se požadovaným účinkem. Znalosti o bodech zachované v teorii čínské medicíny jsou obdivuhodné a i do nich se promítá onen jakoby vnitřní pohled do lidského těla, kterého jsme si mohli všimnout už v předcházejících popisech. Body se totiž nepopisují jen z hlediska léčitelského, ale hlavně z hlediska toho, jaké funkce v těle a v příslušné dráze plní v rámci proudění čchi, nebo jak a proč vůbec fungují v organizmu jako takovém. A tyto znalosti se potom při nemoci využívají na obnovení harmonického stavu. Přesně se například ví, kde každý orgán má bod (tzv. šu-süe), v kterém se shromažďuje jeho jangová energie (všechny tyto body leží podél páteře), i bod (mu-süe), v kterém se shromažďuje jeho jinová energie (tyto leží na přední části trupu). Ví se, že v tzv. bodech luo-süe se čchi přelévá z dráhy do dráhy, že v bodech si-süe se shromažďuje čchi příslušné dráhy, že v osmi shromažďovacích bodech (pa chuej-süe) se akumuluje čchi osmi částí těla – plných orgánů cang, dutých orgánů fu, čchi, krve, šlach, žil, kostí, dřeně a míchy atd. Čím hlouběji lékař tuto teorii pozná, tím dokonalejší postupy léčení může použít. Základní postupy jsou tyto: 1. Léčení nablízko. Při něm se nabodává přímo bolavé místo a regulační body v jeho okolí. Tato metoda se používá při bolestech, které se dají lokalizovat. 2. Léčení na dálku, tj. prostřednictvím dráhy se léčí nemocná místa, která leží poblíž něj, i když jsou vzdálené od bodu vpichu. Při této metodě vznikají napohled “podivné” situace, kdy například bolesti hlavy se utišují nabodnutím bodu mezi palcem a ukazovákem ruky, který leží na dráze tlustého střeva. Tato dráha však vede do hlavy, a proto ovlivňuje i její stav. 3. Léčení prostřednictvím bodů se zvláštním účinkem. Při něm se využívá skutečnost, že mnohé body mají speciální účinky, například vyvolávají pocení, snižují horečku, zastavují průjmy, přímo působí na funkce jednotlivých orgánů apod.

Nejdokonalejší je však léčení, které využívá teorii čínské medicíny v celé její šířce a hloubce, když tedy lékař zvažuje všechny souvislosti, od těch nejširších až k těm nejtěsnějším. Takže při hledání původu nemoci bere v úvahu roční období, počasí (neboť jin a jang v přírodě ovlivňují stav jin a jangu v těle), vztahy mezi pěti prvky – hybateli, neboť ty vypovídají o vztazích mezi příslušnými jednotlivými součástmi těla, povahu pacienta (protože duševní život souvisí s činností pěti plných orgánů) atd., a postupně se dostává ke konkrétním příčinám onemocnění a podle jejich povahy použije konkrétní metody. Nejvšeobecnější zásady při léčení jsou: nemoc navrchu léčit vespod, nemoc na levé straně léčit na straně pravé a naopak, při jinové nemoci doplňovat jang, při jangové doplňovat jin, na nemoci z prázdnoty použít metodu doplňovací, na nemoci z plnosti metodu vyprazdňovací. K tomu slouží různé způsoby vbodávání, pohybování a kroucení jehly, v minulosti se též používaly buď jehly stříbrné (jinové), anebo zlaté (jangové). Velmi důležitou zásadou je včasnost zákroku: “Proto mudrc neléčí nemoc až tehdy, když už propukla, ale léčí ji, když ještě ani nezačala; nečeká, až vznikne zmatek, aby ho potom napravoval, ale napravuje ho ještě dříve, než vznikl. Začít léčit nemoc, když už propukla nebo napravovat zmatek, když už ten vznikl je to samé, jako začít kopat studnu, když už člověka trápí žízeň anebo pustit se do kování zbraní, když venku už zuří boj. Nebo to není pozdě?”

Jak léčí čínská medicína bolest hlavy?

Uveďme si příklad léčení velmi časté nemoci (která se dnes u nás už za nemoc téměř ani nepovažuje) – bolesti hlavy: Příčin může být mnoho, ale při chronických bolestech se za hlavní považují tyto: 1. Bolesti z větru. Vnější rozvraceče, především vítr, chlad a vlhkost vniknou do hlavy a setrvávají v drahách. Bodavá, tlaková či trhavá bolest je cítit v celé hlavě, anebo putuje po různých částech hlavy. Protože škodlivá čchi setrvává v drahách, bolesti se opětovně objevují při sychravém větrném počasí. Léčení: otevřít povrch, odstranit vítr, rozptýlit chlad. Použije se vyprazdňovací metoda zblízka (vypustí rozvraceče) a doplní se metodou na dálku na příslušných drahách (reguluje se čchi). 2. Jang jater vystupuje napovrch. V důsledku častého hněvu se v játrech akumuluje nadměrné množství jangu, který stoupá nahoru a přeplňuje dráhy v hlavě. Bolesti jsou většinou v koutech čela, často jen na jedné straně. Objevují se i zčervenalé oči, bušení srdce, hořkost v ústech, pulz je napjatý. Léčení: pročistit játra, vypustit horkost. Použije se vyprazdňovací metoda zblízka a na dálku se vyrovnává čchi jater a doplní se čchi ledvin, neboť ledviny (voda) rodí játra (dřevo), anebo voda ovládá oheň. 3. Nedostatek čchi v krvi. V důsledku dlouhotrvající nemoci či ztráty krve jsou krev a čchi „prázdné“, nemohou v dostatečné míře naplnit dráhy a kanálky v hlavě, ty jsou potom prázdné, což se projevuje jako skrytá, ale stálá bolest. Při námaze se zvyšuje, při odpočinku ustupuje, provázejí ji závratě, únava, slabost. Léčení: rozhojnit čchi, vyživit krev, zregulovat dráhy.

Praktická akupunktura však tvoří jen onu špičku ledovce vyčnívající nad mořem vědomostí uchovávaných v teorii čínské medicíny. Celkem samozřejmě se objevuje otázka, kde se tyto podivuhodné znalosti, natolik odlišné od znalostí evropské medicíny, vůbec nabrali. Pokud by se jednalo jen o směs náhod, empirie a pozorovacích schopností starověkých lékařů, jak se většinou dnes předpokládá, potom se neodbytně naskýtá otázka, proč evropská medicína za tisíciletí svojí bohaté a plodné praxe neobjevila ani jediný bod, ani jedinou dráhu, nemluvě už o ostatních souvislostech, které jsme si doposud, i když jen stručně a rámcově, uváděli? Možná tyto souvislosti neexistují a máme celou teorii čínské medicíny považovat jen za doplnění nepochopené skutečnosti fantazií? Dejme tu opět slovo výkladu původnímu. Jeho odpověď je zajímavá a překvapivá – hovoří totiž o úplně odlišném způsobu poznávání, než ho chápe současná věda. Lékařská kniha Žlutého císaře je stará několik tisíciletí (připisuje se historicky dosud nedokázanému Žlutému císaři, který podle tradice vládl v letech 2697 – 2597 před n. l., ale i podle nejstřízlivějších vědeckých odhadů je starší než náš letopočet), a už v ní se říká, že učení o zákonitostech jinjangových přeměn a lidského těla zanechali pradávní mudrci, kteří „plně pochopili princip jinjangových přeměn a žili v souladu s ním. Dýchali nejčiřejší esence čchi, v odloučení od vnějšího světa ochraňovali své vnitro a cvičeními dosáhli dokonalé tělesné harmonie.

Tato cvičení, kterými se pěstuje čchi, existují dodnes a tvoří i součást medicínské praxe, i když se vlastně, jak si hned ukážeme, v dávných časech právě ony klenuli nad vším jako metoda onoho osobitého poznávání. Dnes se nazývají čchi-kung, což se dá přeložit asi jako mistrovství zvládnutí čchi a v užším smyslu se jedná o soustavu pohybových, klidových, dechových, koncentračních a meditačních cvičení, které tvoří doplňkovou, anebo i hlavní metodu léčení nemocí. Ve své podstatě jsou tato cvičení shodné s indickou jógou anebo lamaistickými praktikami, které se provozují v Tibetu. V Číně patřili k tajným uměním taoistů a buddhistů, ale odedávna sloužili i k účelům léčitelským. Mají vícero úrovní, na základním stupni jejich smyslem je „probudit“ k životu čchi, která v latentní podobě proudí v těle, naučit se ji ovládat a dosáhnout jejího narušeného a plynulého kolování. Tím dochází k celkovému ozdravení organizmu, protože se v něm obnovuje rovnováha – prázdné dráhy se naplňují, z přeplněných drah odtéká nadbytečná čchi, zdvihají se usazeniny, které bránily proudění čchi, orgány se pročisťují a s nimi se pročisťuje i celé tělo. Po dokonalém očištění těla (které je ale podmíněné i rozčeřením ducha) se otvírá vnitřní zrak, kterým cvičenec může sledovat proudění čchi ve svém nitru, a tak podrobně poznávat jeho činnost. Toto je vyšší stupeň a mistři čchi-kungu, kteří ho dosáhli, dokáží čchi vydávat i mimo sebe a léčí jejím vysíláním přímo do příslušných regulačních bodů či částí těla, takže jakousi (zřejmě původní) akupunkturou bez jehel. Tato metoda je i v současné Číně oficiální součástí medicíny. Lidí, kteří ji ovládají, je vpravdě velmi málo.

O nejvyšších stupních cvičení, kterých prý dosahovali dávní mudrci, se uvádí, že při nich jejich čchi splynula s čchi kosmickou a proto duch (který je jen jedním z projevů čchi) mohl vystoupit z těla a „putovat mezi nebem a zemí a mohl slyšet a vidět na všech osm stran vesmíru“, takže přímo poznával zákonitost, které ho zrodili. Takové vysvětlení se pravda že příčí současným představám, ale v rámci svého systému dává odpověď na otázku původu, jednolitosti a všeobsáhlosti oněch starověkých učení, jejichž součástí je i stará čínská medicína a objasňuje i ten vnitřní pohled na člověka i přírodu, se kterým se neustále střetáváme. Samozřejmě přijetí, ba vůbec připuštění možnosti takovéhoto poznání ostře naráží na současné vědecké představy o lidském poznání, které se chápe jako vývojový proces úzce svázaný s praxí, čili jako vývoj od primitivních forem v minulosti až k vědění dnešnímu, které (reprezentované vědou a technikou) je zatím nejdokonalejší. Starověký výklad naproti tomu hovoří o poznání nadčasovém, nezávislém na vzpomínaných okolnostech, které naopak bylo nejvyspělejší v dávných časech a od té doby se lidem vzdaluje tak, jako se oni vzdalují přirozenému způsobu života. V této souvislosti si uveďme jednu skutečnost, kterou není možné ignorovat a které čeká na vysvětlení: praxe čchi-kung mimo jakoukoliv pochybnost dokazuje, že v těle proudí energie, kterou je možné alespoň na základním stupni poznat a ovládat, ba dokonce i vědomě vysílat mimo sebe. Dokazuje to i jóga svými cvičeními na ovládnutí prány (mimochodem, prána má také svou jinovou a jangovou složku – měsíční proud idá a sluneční proud pingalá…), a na tyto fakty reaguje i věda – mluví o elektromagnetických polích v těle, o elektrických nábojích, infračerveném záření atd. Moderní věda tyto poznatky ještě nemá uceleně zpracované, zatímco stará čínská medicína, jóga, lamaizmus je mají propracované mimořádně do hloubky (jiná otázka je, nakolik připouštíme jejich opodstatněnost), proto v této oblasti konfrontace s vědeckým výzkumem může přinést ještě zajímavá odhalení.

Chápat příčiny nemocí především znamená hluboce rozumět sobě, jako nevyjímatelné jednotce zasazené v propojeném organizmu vesmíru, pro který platí jednotný zákon – zákon jinjangových přeměn. Prevence znamená pochopit, jak se tento zákon projevuje v tisících detailů, které tvoří každodenní život a přizpůsobit mu všechno svoje konání, neboli vytvořit si takový životní styl, který je ve všem v souladu s jinjangovými přeměnami – v denním režimu, ve stravování, v duševním životě atd. Opět se nám tu vynořuje stará taoistická pravda o nutnosti nevratného pohybu všech věcí – člověk už ztratil schopnost žít přirozeným způsobem a proto, i když nevědomky, porušuje zákonitosti, které ho stvořili. To se mu mstí, kromě jiného v podobě nemocí a cesta ven je cestou zpět – ke znovuvytvoření souladu mezi žitím a oněmi zákonitostmi, jenže nyní už vlastním úsilím. Že to je cesta nelehká, dobře chápali už dávní mudrci, jak nám dosvědčuje hned úvodní pasáž z knihy Žlutého císaře a možná proto ve své medicíně nezanechali jen poučení pro ty, kteří o ně stojí, ale zanechali především metody alespoň částečné nápravy. Přečtěme si ještě tuto pasáž a – zamysleme se:

“Jednoho dne se Žlutý císař zeptal nebeského mistra Čchi Po: ‚Doslechl jsem se, že v dávných časech se všichni lidé dožívali i více než sto let a přece jejich pohyby neochably. Dnes lidé sotva dosáhnou padesáti roků, a už jsou jejich pohyby malátné. Je to způsobené tím, že je dnes jiný svět, anebo tím, že lidé už ztratili schopnost pěstovat pravý život?”

Čchi Po odvětil: ‘V dávných časech ti, kteří poznali pravou cestu, následovali přirozené střídání jin a jangu a dokázali s ním uvést v soulad rozmanité umění pěstování (pravého) života. V jídle byli střídmí, pravidelně střídali pohyb a odpočinek, za ničím se nepachtili a nevyčerpávali se přílišnou prací ani přílišným pohlavním životem. Proto dokázali dosáhnout harmonie ducha i těla i naplnit člověku daný věk více než sto let a až potom opouštěli tento svět. Dnešní lidé nejsou takoví. Alkohol jim nahrazuje stravu a upachtěnost se stal jejich obvyklým způsobem života. V opilosti se pohlavně vybíjejí, strastmi a vášněmi vyčerpávají svoji životní esenci, sklony a tužby rozptylují jejich vrozenou životní sílu a nedokážou ovládat svého ducha. Chtějí, aby se jim okamžitě splnili všechna přání, a obracejí se zády k tomu, co činí život neradostným. Neznají žádné meze v činnosti ani v odpočinku a proto stěží dosáhnou padesát roků života a už jsou zeslábnutí.'”