První ženský buddhistický klášter v Burjatsku

Článek vyšel v časopisu NOVÝ ORIENT 3/2002 str.88
Autor: ERŽENA RINČINOVA
(Z ruštiny přeložila L. Chaloupková v rámci grantu RSS 82/2000)
Některé části textu mohou být upraveny autorem webu.
Ženský buddhistický klášter Cünkün Dargjaling (Zungon Darzhaling)

Ženský buddhistický klášter Cünkün Dargjaling (Zungon Darzhaling)

Ženský buddhistický klášter Cünkün Dargjaling (Ctnostný, vzkvétající chrám) se nachází v Ulan-Ude, hlavním městě Burjatské republiky, ul. Klučevskaja 56a. V r. 1991 byla založena společnost buddhistů-laiků, která byla 1. března 1991 zaregistrována u ministerstva spravedlnosti a má zakládací listinu s podpisem ministra J. Cyrenžapova. Předsedkyní společnosti byla zvolena Darima Sambujevna Cyngujevová, která pochází z vesnice Gübe v Kižinginském okresu Burjatska. Po absolvování Kižinginské střední školy vystudovala vysokou školu národního hospodářství v Irkutsku, posléze pracovala jako ekonom v odborovém svazu až do svého odchodu do důchodu. Je nositelkou titulu “Zasloužilý ekonom Burjatské republiky”.

Darima Cyngujevová navázala úzký kontakt s ženským buddhistickým klášterem v Mongolsku, především s jeho představenou, paní Gan Tümer. Z Mongolska do Ulan-Ude začaly pravidelně dojíždět mnišky, zpravidla na dvouměsíční pobyty, během nichž sloužily příslušné bohoslužby a zaučovaly burjatské ženy v pronajatém bytě v budově bývalého vydavatelství novin “Mládež Burjatska”. Počáteční nesnáze se podařilo překonat i díky pochopení a podpoře ze strany mongolských a burjatských lamů (např. Sandag-Očir, Bátar-lama, Togó-bagš, G. Galdanov, D. Dašicyrenov a další), kteří seznamovali ženy-novicky se základy buddhistické věrouky.

23. října 1992, během své návštěvy Burjatska, Jeho Svatost 14. dalajlama na setkání s představiteli společenského a kulturního života republiky navrhl vybudovat v Burjatsku ženský klášter, přičemž řekl: “Budete-li mít ženský buddhistický klášter, nebudete mít konflikty mezi národnostmi, zvýší se blahobyt vašeho kraje”. Proto Společnost buddhistů-laiků, kde většinu představovaly příslušnice něžného pohlaví, skutečně začala uvažovat o založení nového buddhistického kláštera. Předsedkyně Cyngujevová odjela do Mongolska, aby se tam setkala s Kušogem Bakulou-rinpočhe, významným buddhistickým činitelem a velvyslancem Indie v Mongolsku, který rovněž doporučil začít s výstavbou nového ženského kláštera v Burjatsku. Pak bylo třeba získat povolení od úřadů, pozemek a nemalé materiální prostředky pro uskutečnění tohoto nevšedního projektu.

Prezident Burjatské republiky L. V. Potapov tuto iniciativu žen podpořil a starosta města Ulan-Ude v r. 1995 vyčlenil pozemek v Okťabrském obvodu hlavního města. Ředitelka organizace “Ulan-Ude Architekt Projekt” N. Gavriljuková vypracovala projekt Buddhistického ženského komplexu a burjatský architekt Z. Doržijev připravil potřebnou dokumentaci k výstavbě kláštera. Mniši z buddhistických komunit “Lamrim” a “Dharma” v Ulan-Ude provedli obřad očisty vybraného místa a zakopali posvátnou vázu “bumba” v areálu nového komplexu. V r. 1996 byly zahájeny stavební práce za prostředky získané prodejem soukromého domu D. Cyngujevové a jejího manžela D. Budajeva, který se stal výkonným ředitelem stavby.

D. Budajev se narodil r. 1936 ve vesnici Chonchino v Kurumkanském okrese. V jeho rodu se vyskytoval vysoce postavený lama a proto Budajev v místě svého rodiště obnovil malou modlitební kapličku (munchan) a vybavil ji kultovními předměty na památku svého příbuzného lamy. Budajev má pedagogické vzdělání, dříve pracoval jako učitel na střední škole, později vyučoval na odborné škole spojů a elektrotechniky, pak odešel do výslužby a začal se věnovat výstavbě ženského kláštera. Zpočátku byly vystaveny dva dugany – menší obřadní budovy.

23. července 1997 na slavnostním zahájení byli přítomni burjatští a mongolští lamové i mnišky, mezi nimi také Ješe Lodö-rinpočhe, tibetský mnich, který se usadil v Burjatsku roku 1993. Ješe Lodö-rinpočhe přijel z Indie do Burjatska na doporučení Jeho Svatosti dalajlamy a jeho hlavním úkolem je pomáhat při obnovení buddhismu v Burjatsku. V současné době buduje v Ulan-Ude “Tibetské kulturní středisko”. Sám byl v minulosti v Tibetu žákem mongolských lamů burjatského původu, např. Thubtän Čhökji Ňimy a Agvan Ňimy, a prohlašuje o sobě, že má karmické spojení s burjatským lidem. V mrazivém únoru 1999 navštívil Burjatsko velvyslanec Myanmy Khin Njung a přivezl s sebou posvátné relikvie ze své daleké vlasti – zkamenělé kapičky krve a drobné úlomky Buddhových kostí a uložil je do běloskvoucí stúpy na nádvoří prvního ženského kláštera v Burjatsku.

Během následujících čtyř hodin velvyslanec sám nepřetržitě předčítal buddhistické modlitby, aby navázal kontakt tohoto místa s Vesmírem. Burjatské ženy věří, že tato stúpa, obsahující posvátné relikvie, od té doby jakoby “oživla” a pomůže republice stát se stabilní a bohatou zemí ve všech směrech. Od r. 1999 se v klášteře uskutečňují pravidelné bohoslužby věnované obřadům Mandal-Šiva, Sachjusan, Sangril a Tára. Osmého dne každého lunárního měsíce se uctívá Buddha medicíny – Otošo a při kláštere rovněž působí lékař tibetské medicíny. D. Cyngujevová je velmi aktivní a udržuje dobré společenské kontakty s buddhistickými organizacemi v Sankt- Petěrburgu a Moskvě, s představiteli strany “Jednota”, s vedením republiky a různými společenskými organizacemi a firmami i s členy místní správy v jednotlivých okresech a získává od nich podporu a porozumění pro rozvoj ženského buddhistického hnutí v Burjatsku.

Burjatský buddhistický mnich

Burjatský buddhistický mnich

1. července 2000 se konalo slavnostní otevření hlavního chrámu – Cchogčhenu, který byl vybudován zčásti za prostředky získané od burjatské vlády, se sponzorskou účastí řady organizací a okresů Burjatské republiky. Tento hlavní chrám má nyní vytvořeny veškeré podmínky pro pořádání tradičních bohoslužeb a obřadů, stejné, jaké existují v ostatních buddhistických klášterech Burjatska. Uprostřed hlavního oltáře stojí socha Buddhy Šákjamuniho, která byla přivezena ze Sankt-Petěrburgu ve velmi špatném stavu. Tato socha byla původně vyvezena z Tibetu tibetským diplomatem Agvanem Doržijevem v r. 1913 a byla uschována v buddhistickém klášteře v Sankt-Petěrburgu. Za doby totality byly z jejího nitra vyjmuty posvátné předměty, chyběly i vnější ozdoby. V ženském klášteře v Ulan-Ude našla socha Buddhy své nové zrození. Byla obnovena a pozlacena její zápěstí, vyrobená ze sádry, a také její hlava. Byl navrácen chybějící vnitřní obsah sochy, který tvoří 45 tisíc posvátných listů ze 27 druhů různých tantrických textů, 65 kg vonných tyčinek a aromatických látek, pražené zrní pocházející z různých míst republiky, 9 druhů tradičních drahokamů a další posvátné předměty. Posvěcení sochy Buddhy Šákjamuniho proběhlo 22. června 2001 za přítomnosti laiků a věřících a stalo se svátkem všeho burjatského lidu.

V současné době v ženském klášteře působí přibližně 10 mnišek, které mají různé životní osudy. Vyskytují se mezi nimi učitelky mateřských škol, šičky tradičního oblečení, překladatelka, účetní, zootechnička a další ženy, které se zdržují v klášteře dlouhodobě nebo krátkodobě podle svých možností. Tyto ženy se aktivně zúčastňují přednášek, pořádaných Ješe Lodö-rinpočhem, a mají vyučovací hodiny pod dohledem mongolských a burjatských lamů. Mnohé z nich se již samostatně naučily tibetskému a mongolskému písmu. Burjatské mnišky jezdí sloužit bohoslužby i do vzdálených okresů rozlehlé republiky. Na Barguzinském traktu ve vesnici Maksimicha byla vybudována stúpa a otevřen modlitební dům – dugan na náklady ženského kláštera v Ulan-Ude. Posvěcení první stúpy na břehu slavného jezera Bajkalu se konalo 20. Října 2001 za přítomnosti mnoha věřících a laiků.

Uctívání místních duchů přírody pomáhá ochraňovat lidi před neštěstími a živelnými pohromami, pomáhá dorůstající generaci utvářet šetrný vztah k přírodě. Osvojení základů buddhismu, pochopení podstaty deseti černých hříchů a deseti bílých ctností podněcuje lásku a pochopení k bližnímu a přispívá k vytváření obecných lidských hodnot. S otevřením ženského kláštera burjatské ženy získaly možnost realizovat své vnitřní potřeby, sloužit a poznat Buddhovo učení, být nápomocny sobě a svým bližním, najít síly pro překonání životních překážek nastražených osudem, rozvíjet léčitelské a jasnovidecké schopnosti během mnohaletého úporného výcviku a další možnosti.

V tantrických textech se již v 3. stol. n. 1. objevují zmínky o pěti dhjánibuddzích. V mytologii tantrismu dhjánibuddhové představují “tělo” Vesmíru, přičemž každý Buddha je myticky spojen s různými součástmi kosmického prostoru. Pět dhjánibuddhů se rozmisťuje v mandale, která symbolizuje pět nebeských sfér, a je orientováno na pět světových stran. Vairóčana se nachází ve středu mandaly a má bílou barvu, na východě se nachází Akšóbhja, který symbolizuje modrý prostor, na jihu najdeme Ratnasambhavu, který zastupuje žlutý prostor. Na západě se objevuje Amitábha, který má rudou barvu, na severu vidíme Amóghasiddhiho v barvě zelené. Dhjánibuddhové znázorňují rovněž pět prvků: nebe nebo éter, oheň, vodu, zemi a vzduch. Tato pětivrstevná symbolika našla své vyjádření ve výstavbě buddhistických stúp, které se budují v Burjatsku na různých sakrálních místech. Stúpa symbolizuje pět prvků, na které se rozpadá lidské tělo po smrti. V základu stúpy leží masivní blok, který znázorňuje tvrdost země (čtverec), na tomto základě se nachází kruhová základna, která je ztělesněním vody (kruh), kuželovitá část stúpy se podobá jazýčkům ohně (trojúhelník). Polokoule na kónické části připomíná obrácenou kupoli nebe a napodobuje vzduch. Stúpa je završena protáhlým hrotem, který má znázorňovat nebe. Stúpa v průřezu představuje horizontální model Vesmíru. Symbolika těchto prvků existuje v znaku sojombo na státní vlajce Burjatska, kde se vyskytují také slunce, měsíc a oheň.

30. června 2001, v den 10. výročí založení Společnosti buddhistů-laiků, byly vyhodnoceny výsledky za minulé období a municipalita města Ulan-Ude vyjádřila poděkování všem, kdo se zúčastnili výstavby a provozování tohoto prvního buddhistického ženského kláštera nejen v Burjatsku, ale také i v Rusku. Před revolucí v r. 1917 tam ženské kláštery neexistovaly. V r. 1921 chambolama A. Doržijev podpořil iniciativu místních žen Chorinského ajmaku Urinského somonu ohledně založení ženského duganu v kraji Narin Bulag, kde se velmi angažovala C. Sanžijevová, manželka místního boháče C. Cydypova. Bohužel se nedochovaly žádné zprávy o dalším vývoji této záležitosti. Proto doufáme, že první ženský klášter v Burjatsku splní očekávání žen a matek, sužovaných starostmi každodenního života, přinese jim vytoužený klid a uspokojení v rodinném životě a naplnění jejich duchovních hledání.