Burjatský epos o Geserovi

Článek vyšel v časopisu NOVÝ ORIENT 1/97  
Autor: LYGŽIMA CHALOUPKOVÁ
Některé části textu mohou být upraveny autorem webu.

V červenci roku 1995 se v UIan-Ude, hlavním městě Burjatské republiky, konala mezinárodní vědecká konference věnovaná 1000. výročí vzniku eposu o Geserovi. Konferenci uspořádal Burjatský ústav společenských věd za účasti delegací z Mongolska, Číny, Bulharska, Tchaj-wanu, autonomních republik a měst Ruské federace. Stala se významným článkem v řadě dalších společensko-kulturních, folklórních, etnografických a sportovních událostí.

Nástěnná malba zobrazující krále Gesera z Lingu. Autor: Gruschke - anonymní tibetský malíř.

Nástěnná malba zobrazující krále Gesera z Lingu. Autor: Gruschke – anonymní tibetský malíř.

Oslavy probíhaly v těžkých podmínkách přechodu k tržnímu hospodářství (v některých okresech chyběl elektrický proud, lidé nedostávali měsíce výplaty kvuli nedostatku hotovosti v místních bankách), s rozvratem kolchozu se postupně zmenšovaly stavy dobytka – hlavního bohatství starobylého kočovného národa. Nehledě na tyto stinné stránky každodenního života se Burjati o to více snažili připravit velkolepé oslavy – návrat miláčka národa Gesera, “pokořitele zla deseti stran světa”, který se vždy spustil z nebes v době nejtěžší krize, aby pomohl nastolit pořádek na zemi a vymýtit zlo a bídu.

Mladá generace se znovu dozvídá o jeho hrdinských činech, poznává krásu a umělecké hodnoty burjatského veršotepectví, aktivně se učí rozumět a mluvit mateřskou řečí, kterou pozapomněla během studia v ruských školách. V prostorách Etnografického muzea – skanzenu probíhal dětský folklórní svátek a na ústředním stadiónu výstava tradičních jurt, soutěže ve třech druzích národního sportu – zápase, lukostřelbě a dostizích. Po tři dny bylo hlavní náměstí v Ulan-Ude zaplněno zpěváky, tanečníky a hudebníky v národních krojích. Plápolal zde oheň v kovové číši, konal se obřad očisty, bubnovaly šamanské bubny, dívky v bílém tančily labutí tanec předků burjatského národa. Mezi nimi jel na koni živý bohatýr Geser v plné zbroji v doprovodu svých 33 hrdinů. Oslavy 1000. výročí eposu o Geserovi probíhaly v celkové atmosféře růstu národního sebeuvědomění, rozvoje a šíření burjatského jazyka a kultury, obnovení buddhistického náboženství, publikace různých verzí Gesera v burjatštině i ruštině (1986, 1988, 1995). Přípravy oslav se zúčastnila také Burjatská asociace pro rozvoj kultury, která v r. 1991 na celoburjatském sjezdu zahájila práci o konsolidaci a duchovní obrodě národa. Bylo založeno 22 krajanských spolku na území celého Ruska, které mají své stanovy a programy.

Ve 30. letech byl epos o Geserovi prohlášen za reakční, feudálně-chánský výtvor, hlavní hrdina Geser byl chybně ztotožňován s Čingischánem, pokořitelem ruského státu. Nesprávný výklad slova “mangad, mangadchaj” jako pejorativní označení příslušníka ruské národnosti (v některých dialektech a hovorové řeči) vedly k tomu, že v dalších desetiletích byl epos v Burjatsku zakázán. V letech 1951-53 probíhaly vědecké diskuse v Moskvě a Ulan-Ude o charakteru eposu za účasti předních badatelů. Po dlouhotrvajících a bouřlivých sporech se došlo k závěru, že legendární bohatýr Geser nemá nic společného s krvavým dobyvatelem Čingischánem. Burjatský epos má vyhraněně lidový a ryze folklórní charakter. Vědeckým ústavům bylo povoleno zkoumat a publikovat jeho různé verze, diskutovat o tom, čím se liší od sebe burjatské, mongolské a tibetské verze, mají-li společný původ, anebo vznikly nezávisle na sobě v různých historických podmínkách.

Nástin děje eposu

Burjatský epos o Geserovi se liší svými archaickými a mytologickými rysy, jsou v něm patrné výrazné prvky matriarchátu, např. ve všech nesnázích hrdinovi pomáhají jeho nebeští rodiče, přičemž hlavní úlohu hraje babička Manzan Gurme, která se vyzná ve hvězdách a drží v rukou Knihu Osudu a stříbrnou číši rozumu a dobra. Předpovídá všechny události, které se odehrávají na zemi a včas zasahuje do děje s pomocí tří sester Geserových, které se převtělují v modré ptáčky a přenášejí poselství z nebe na zem a zpět. Burjatský epos je prosycen pohádkovými motivy a osobami, vyskytují se v něm bohatýři nebeského a pozemského původu, pohybuje se v něm velké množství různých záporných postav (zlí duchové, čerti, netvoři a mnohohlavé rohaté obludy, líté šelmy obdařené nadpřirozenými schopnostmi). Hlavní děj se odehrává vesměs na bojištích, vyskytují se v něm naturalistické popisy válek, hyperbolizace skutků a vlastností hlavních hrdinů. Mnoho staletí se epos tradoval ústně, zahrnuje různé žánry ústní lidové tvorby (písně, chvalozpěvy, legendy, bajky, přísloví a pořekadla) – celkem 22 tisíc veršů.

V burjatské společnosti v minulosti důležitou úlohu hráli speciální vypravěči eposu – geserčinové, kteří dokázali zpívat epos za hudebního doprovodu dlouhé večery 3 až 10 dnů, někdy to trvalo i měsíc. Začínali přibližně takto:

“Bylo to za velmi dávných časů, kdy hora Sumeru byla ještě kopečkem, a kulatý oceán kaluží. Kdy santálové dřevo ještě nevonělo, bílé labutě se nenarodily. Nebylo na světě ani cest, ani chánů, ani válek mezi nimi. Bílá barva se nelišila od barvy černé, na zemi nebyly ani nesváry, ani pomsty.

Na západním nebi žil Chán Churmas, vladař 55 západních bohů. Jeho otcem byl Esege Malán, který vládl nad devíti nebeskými říšemi, a matkou byla Eche-Júren, která již vychovala tisíce bohů a bohatýrů a byla oporou celého vesmíru. Nad všemi těmito bohy vládla babička Manzan Gurme, jejíž moudrost neznala mezí. Chán Churmas měl ženu Gere Sesen, čistou a bílou jako obláček, tři udatné syny a tři krásné dcery, 33 slavné bohatýry, 300 věrných vojevůdců a 3 000 smělých vojínů. Kromě toho měl tři bratry – vládce na zemi, budoucí Geserovy strýčky. První z nich byl Sargal Nojon, vládce Bílé Země. Jezdil na bílém koni po bílých cestách, držel v rukou knihu bílých zákonů. Prostřední bratr, Chara Zutan, žil v Zemi Půlnoční, jeho kůň byl černý, duše černá, černá cesta a černá luna, jeho kniha černých zákonů, špíny, klevet a pomluv plná. Mladší bratr, Sengelen Nojon, žil v zemi Modrého Mraku, jezdil na modrém koni, cesty, Údolí a velbloudi – všechno tam bylo modré, knihu lidských modrých zákonu držel on v rukou svých moudrých.

Na východním nebi vládl mocný chán Ataj Ulán, vládce 44 východních bohů. Otcem jeho byl Abarga Sagán, který vládl nad 13 nebeskými říšemi, a matkou Chara Manzan, která hlídala domácí oheň. Ataj Ulán měl manželku Genger Sesen, tři syny, šest hodných bratrů, 66 bohatýrů, 600 vojevůdců a 6 000 vojínů.

Mezi těmito soupeřivými a nesmiřitelnými chány žil nezávisle a blahobytně vladař Prostřední říše Segén Sebdeg Chán, který neuznával prvenství ani Západu, ani Východu, třikrát denně se najedl dosyta, třikrát do roka užíval svého štěstí. Měl manželku Sesen Úgan a překrásnou dceru – Seseg Nogón.

Na nebi žil také mocný vladař Naran Dulán (Sluneční král), soupeř černé noci a mlhy, měl dceru Naran Góchon, která byla jasnou jitřenkou na nebi. Jednou na ni zaútočil mocný východní chán Ataj Ulán, který měl dvanáct čarovných sil a 22 kouzelné nápoje. Už tři roky je Naran Góchon nemocná, zmučená a vyprahlá, nikdo z 55 západních bohů jí nemůže pomoci. Mezi nebem a zemí našli starobylé proroctví o tom, že když zemře dcera Slunečního krále, zlí východní chánové získají moc nad dobrými západními vladaři a rovnováha ve vesmíru bude narušena. Ve velkém smutku šly k babičce Manzan Gurme, která se podívala do Knihy Osudu a pronesla tato slova: „Tam vysoko na nebi za rozbřesku jitra zpívá bílý skřivánek Azarga, jenž má na hrudi písmena stříbrná, na zádech písmena zlatá. Když chytíte toho ptáčka živého a nepoškozeného a přiložíte ho na hruď a na záda nemocné princezny, ihned se uzdraví. Bude ji čekat dlouhý život.“ Prostřední syn Chána Churmase jménem Buche Beligte (budoucí Geser) dokázal díky své obratnosti skřivánka chytit a tak vyléčit dceru Slunečního krále, svou budoucí matku na zemi.

Mezitím východní a západní bohové pokračují ve svém soupeření, snaží se získat prostřední království Segén Sebdega a jeho překrásnou dceru Seseg Nogón. Tato dívka byla bílou hvězdou nad vesmírem, oslnivá a dokonalá, byla snad jasnější než slunce a měsíc ve své jasnosti. Oči měla černé jako plody divoké střemchy, v nichž se odrážela jezerní tůň, a skrz dlouhé vlasy šlehaly plamínky jako vzdálené blesky. Obočí měla tmavé jako dva soboli, úsměv zářivý jako červánky, tváře růžové jako šípkový květ, dlouhé vlasy se vlnily hedvábným potůčkem. O její kráse se pěly písně, její sláva se roznesla vesmírem jako šíp zvonivý a rychlý, dosáhla snad nakonec i povrchu zemského. Mnoho tisíc bohů zapomnělo na svá předsevzetí, unavilo se steskem, zhlouplo od vášně, rozeštvalo se navzájem, pak se dalo zase dohromady. Všichni s třesoucími se klíny a rozžhavenými srdci čekali na soutěž, která by jim umožnila získat tuto princeznu, tento omamný květ jménem Seseg Nogón. Pouze nejsilnější, nejchytřejší a nejstatečnější ze všech bohatýrů si zaslouží dceru prostředního chána Segén Sebdega. Tohoto velkého a ukrutného boje se zúčastnily různé nebeské živly, tři synové větrů, mocní vládcové bouře, blesku a hromu. Nade všemi zvítězil nejstarší syn Chána Churmase jménem Zasa Mergen. Bohatýři a všichni rytíři se stříbrnou zbraní a zlatým lukem, s rovnými zády a železnýma rukama, nohama jako skály a s páteří jako hory, se chytili jeden druhého, točili se ve směru slunce, útočili jako zubři, vrhali se jako jestřábi, země duněla, nebe se zatáhlo. Nakonec se Zasa Mergen postupně vypořádal se třemi syny závistivého chána Ataj Ulána, nejstaršího chytil a shodil na zem v kraji hladovém a vzdáleném, kde fičí jenom větry, neroste ani tráva. Ten se stal starším chánem u Žluté řeky a jmenoval se Sagán Gerel. Prostřednímu bratrovi, bohatýrovi červenolícímu, polámal všechny kosti a shodil ho na zem v kraji, kde roste jen křoví a všude je bláto, kde šumí jen řeka s vodopády; ten se stal prostředním chánem u Žluté řeky a jmenoval se Šara Gerel. Nejmladšího bratra také shodil na zem v kraji, kde je poušť, prázdno a pusto; stal se nejmladším chánem u Žluté řeky a jmenoval se Chara Gerel.

Vítěz všech stran bohatýr Zasa Mergen se ocitl v zajetí lásky, byl pokořen něžným srdcem dívčiným. Šel k princezně a zvedl ji, aby ji ukázal všem přítomným. Najednou zdáli zaslechli dusot kopyt – na strakatém koni přijížděl Ataj Ulán, otec tří poražených bohatýrů. Začal znovu boj, tentokrát mezi vládci 55 západních a 44 východních bohů. Slova pravdy se smíchala s pomluvou, den se přeměnil v noc, na nebi vznikl velký zmatek, čas dějin se otočil dozadu a nikdo nevěděl, kolikátý je rok. Soupeři byli bohové, síly téměř rovné, těžko říci, kdo z nich zvítězí. Naštěstí je tu jako vždy moudrá babička Manzan Gurme, která pochází ze Západu. Ona hned pochopila, že duše Ataj Ulána se nenachází ani v srdci, ani jinde, nýbrž v pravém prstu pravé ruky jako u správného lučištníka. Znovu je tu Buche Beligte, je všude, kde je nebezpečí, vidí jak ostatní bohatýři rozsekali jeden druhého a padají na zem jako hvězdy, jako rychlé šípy, sviští, jako hozené kamení za letu duní, padají jako rozbitá kola povozu, tají jako kousky ledu, jako ztrouchnivělé kosti padají na zem holou, hladovou a studenou. Mezitím Chán Churmas s Ataj Ulánem zůstali v boji a stále nebylo možné rozhodnout, kdo zvítězí. Tehdy Buche Beligte vzal ostrý šíp a zasáhl pravý prst pravé ruky Ataj Ulána. Jeho otec Chán Churmas dorazil svého nepřítele, rozsekal jeho tělo na kousky a shodil všechno na zem dalekou, šedivou a prázdnou. Useknutá hlava Ataj Ulána se otáčela mnohokrát, z nosu jí šlehal oheň, ústa měl plná pěny, dlouhý cop vlál ve větru. Po dopadu na zem přijala podobu strašného netvora Archan Šudcher, který chtěl spolknout všechno živé a neživé, včetně Slunce a Měsíce.

Bohatýrský krk Ataj Ulána se přeměnil v nestvůru Gal Nurman chán (Ohnivý popel), která měla na hrudi čtyřicetkrát sto očí, na zádech dalších desetkrát tisíc očí, na lysé své hlavě jedno válečné oko a v ohnivých ústech jeden tesák. Uměl 3 000 kouzel a znal tajemství 2 000 převtělení. Bylo mu předpovězeno, že po skončení druhého času založí velikánský oheň, v němž upálí všechny národy.

Pravá ruka poraženého boha se přeměnila v sveřepého tygra Orgoli, který spolykal vše, včetně stromu s kořeny. Levá ruka spadla na zem a přeměnila se v démona Šerem Mináta, který nenáviděl lidské pokolení a požíral denně stovky dětí. Další část jeho těla, hrudník, se přeměnil v obrovského hada Abarga Sesen, kterému se v zlobě a krutosti nikdo nevyrovnal. Zadní část jeho těla dopadla na neplodnou zem a přeměnila se v další obludu Lojr-Lobsogoldoj, která jezdila po horách a v tajze na železném neporazitelném koni. Dvě nohy spadly na zem hned vedle ní a změnily se ve mstivé sestry Jonchoboj.

Mezi těmi obludami byl hlavní Gal Nurman chán, který vyslovil kletbu, že zničí celé lidstvo a uvrhne je do bídy a hladomoru. U Žluté řeky vytvořil 300 žlutých démonů a 30 čertů, kteří jeli na žlutých koních a jedli ze žlutého kotle shnilou žlutou potravu. U Modré řeky vytvořil 300 modrých démonů a 30 čertů, kteří jeli na modrých koních, měli modré ocasy a jedli z modrého kotle. U Černé reky vytvořil 300 černých démonů a 30 čertů, kteří jedli černou spálenou potravu. 900 žlutých, modrých a černých démonů se rozběhlo do světa, zapletlo se do všech událostí, překáželo lidem ve štěstí a zdaru. U pramenů řek házeli jed do vody, jedovatou vodu pouštěli, ničili trávu a hmyz, zem vysoušeli. Všechno bylo špatné, všechno bylo zničené. Lidé a dobytek, ptáci a rostliny, vše podlehlo nákaze a nemocem. Čí jsou to čáry? Kdo za to může?

Odpověď zná jen šamanka Šarnajchan. Slzy ženské a slzy mužské, utrpení a muka lidské sbírá ona do dřevěné číše a všechno posílá na nebe té, která drží stříbrnou číši, té, která zná osudy v říši, té, která se dívá do zrcadla a drží vesmír ve svém rozumu. Moudrá babička Manzan Gurme se velmi divila stavu na zemi. Shodila z hlavy hedvábné šátky, zadupala rychle nohama a sezvala všechny bohy na poradu. Sešli se bohové a pohádali se – nikdo nechtěl jít na zem, kde je špína a bláto, zlých démonů nadvláda. Chán Churmas je vinen, ať zaplatí za své činy! Starý chán se dívá na své syny, kdo z nich splní jeho pokyny. Starší syn má mladou ženu, mladší syn je strážcem krbu. Zbývá ten prostřední, spravedlivý Buche Beligte. On prosí svého otce o pomoc, aby mu dal staršího bratra Zasa Mergena, tři sestry, kouzelného koně a čtyři čarovné proutky, které ho učiní neviditelným, kousky santálového dřeva, které léčí různé nemoce, červený kámen, vyvolávající déšť, dceru Slunečního krále, svou budoucí matku na zemi.” (Převyprávěno podle burjatských a ruských pramenů).

Tak se narodil podle legendy bohatýr Geser chán a splnil přání bohů na nebi. Měl tři překrásné manželky – Tumen Žargalan, Urmaj Góchon a Alma Mergen. Nejvíce mu pomáhala jeho třetí žena, odvážná dcera vodního království. Geser chán statečně bojoval s třemi zlými chány od Žluté řeky, s mnoha nestvůrami. O jeho činech a dobrodružstvích 33 bohatýru vypráví burjatský epos v devíti kapitolách.

Geser v současném Burjatsku

V současném Burjatsku se pohádkový bohatýr Geser chán stal živou součástí kultury burjatského národa, pramenem tvůrčí inspirace spisovatelů a básníků, malířů a hudebních skladatelů. V Uměleckém muzeu C. Sampilova v Ulan-Ude byla uspořádána výstava zahrnující kolem 200 prací současných malířů a sochařů, kde byly vystaveny grafické listy, keramika, bronzové nádobí, artefakty pletené z koňských žíní. Všechna tato díla byla inspirována tématem eposu. V Národním divadle byla provedena inscenace baletu “Syn země” na libreto N. Baldana, hudba Ž. Batujeva, v Činoherním divadle drama “Geserovo srdce”. Básníci a hudebníci napsali řadu písní a balad o slavném synovi burjatského národa.

Na Vítězné třídě v Ulan-Ude bude Geserovi vybudován pomník. Na Šamanské hoře, na břehu řeky Selengy, jsou kladeny základy budoucího paláce zasvěceného Geserovi, kolem kterého má být na rozloze 50 hektarů vytvořen kulturní komplex. V hlubokém dávnověku v těchto místech žili Hunové – archeologické vykopávky jsou vzdálené pouhé tři kilometry. Zatím byly vztyčeny pouze tři sloupy vyřezávané tradičními vzory, sloužící k uvazování koní, a pod horou nakupeny tři obrovské kameny zobrazující trojici buddhistických drahokamů s nápisy ve třech jazycích.

Legenda praví, že po dovršení svých hrdinských činů se Geser se svými 33 hrdiny proměnil ve skály. V Okinském okrese Burjatské republiky, v horské krajině, poznamenané dávnou vulkanickou činností, prý existuje řada lokalit, spojených s jejich bájným životem. Sídlil tam prý i Geserův úhlavní nepřítel Gal Nurman chán. V budoucnu tu Burjati chtějí založit přírodní rezervaci pojmenovanou po svém národním hrdinovi.